Bryggen v Bergenu
V pozdním středověku byl Bryggen (přístavní hráz) v Bergenu čilým centrem mezinárodního obchodu. Typické rovnoběžné řady domů se štíty obrácenými k moři představují architektonický styl, který se udržel téměř 900 let. Domy v Bryggenu sestávaly z jedné či dvou dlouhých řad domů se společným průjezdem. Jednalo se o kombinaci obytných a skladových budov. Každý dům měl vlastní molo, sklad a nakládací jeřáb. Tradiční využití Bryggenu skončilo až počátkem 20. století. S nástupem změn v obchodních vztazích a nových komunikačních prostředků způsob života, který přetrval 700 – 800 let, přestal existovat.
Bryggen zapsán na seznam UNESCO od roku 1979.
Důlní město Røros
Struktura a zastavěné území města odráží existenční základnu této komunity, jíž bylo zemědělství a důlní činnost. Těžba byla v Rørosu zahájena v roce 1644 a přetrvala až do roku 1977. Osada vyrostla podél řeky Hitterelva, která zajišťovala energii pro zpracování mědi. V roce 1678 většina města shořela a stejná katastrofa město postihla i následující rok. Při přestavbě města plánovači zachovali čtvercový renesanční plán městských ulic. Zastavěné území Rørosu se rozvíjelo pomalu a bez dalších dramatických událostí a městské budovy zachycují vývoj od 18. století až do současnosti.
Røros zapsán na seznam UNESCO od roku 1979.
Kamenné rytiny v Altě
Lokality v Altě sestávají z významného souboru rytin, který nabízí návštěvníkům pohled na životy lidí a jejich pojetí světa před 6000 lety. První kamenné rytiny byly v této oblasti objeveny náhodou v roce 1973. Od té doby bylo na pěti různých lokalitách objeveno asi 3000 kamenných rytin. Rytiny byly vytvářeny po dlouhou dobu. Nejstarší kresby byly vyryty do skal před více než 6 200 lety, zatímco ty nejmladší vznikly před 2 500 lety.
Rytiny v Altě zapsány na seznam UNESCO od roku 1985.
Roubený kostel v Urnesu
Roubený kostel v Urnesu se mezi 28 dochovanými norskými roubenými kostely těší mimořádnému postavení pro svou architektonickou hodnotu i historii. Kostel byl postaven v druhé polovině 12. století jako soukromý kostel bohaté rodiny v Urnesu a patří k nejstarším a nejlépe dochovaným roubeným kostelům v Norsku. Jeho precizní dřevorytiny dokladují umění řemeslníků, kteří jej postavili, a jeho interiér je neobvykle bohatě zdoben. Stavitelé si byli očividně vědomi dobových mezinárodních trendů v architektuře a chytře je převedli z kamene do dřeva.
Kostel v Urnes zapsán na seznam UNESCO od roku 1979.
Souostroví Vega
Souostroví Vega na pobřeží Helgelandu sestává z 1037 čtverečních kilometrů otevřené kulturní krajiny tvořené nesčetnými ostrovy, ostrůvky a skalami, které byly deset tisíc let využívány k rybolovu a kladení pastí. S postupným osídlováním těchto ostrovů vznikla charakteristická krajina, která představovala styčnou plochu mezi životy rybařících zemědělců a nehostinnou, avšak děsivě krásnou přírodou.
Souostroví Vega zapsáno na seznam UNESCO od roku 2004.
Dva fjordy na západě Norska
Hned dvě lokality na západním pobřeží Norska jsou zařazeny na seznam UNESCO. Jde o fjordy Geirangerfjord a Nærøyfjord. Tyto dva fjordy jsou ojedinělými příklady klasické krajiny fjordů a každý z nich je typický pozoruhodnými přírodními krásami. Dopad lidské činnosti na tato území je zanedbatelný a mimo osídlená území zde nebyla postavena žádné větší technická zařízení. Tato území představují největší nedotčené norské fjordy a patří k nejkrásnějším scenériím na světě.
Oba fjordy zapsány na seznam UNESCO od roku 2005.
Struveho geodetický oblouk
Struveho geodetický oblouk byl prvním rozsáhlým vědeckým průzkumem v Evropě. Byl prováděn pod vedením Friedricha George Wilhelma Struveho v letech 1816 – 1852. Struveho geodetický oblouk je jedinečný svým rozsahem a kvalitou a představuje významný počin v dějinách zeměměřičství.
Tato lokalita zařazená na seznam UNESCO sestává z 34 měřicích míst, která se nacházejí v 10 zemích, jimiž oblouk prochází: Norsko, Švédsko, Finsko, Rusko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Bělorusko, Moldávie a Ukrajina.
Stuveho oblouk zapsán na seznam UNESCO od roku 2005.
Zdroj: stránky Norského velvyslanectví a Ředitelství kulturního dědictví v Norsku, norská Wikipedia