Cestami Trollů - Peer Gynt vegen

Trasa 04

Peer Gynt vegen - Královstvím dalekých rozhledů

Mezi pohořími Jotunheimen a Ringebu se rozkládá široký hřeben, či spíše náhorní plošina, ohraničená údolími Espedalen a Gudbrandsdalen. Nad zalesněnou krajinou  se ve zkamenělých vlnách zdvihají holé kopce, které dosahující výšky 1100 až 1500 metrů. Tady se rozprostírá království Peera Gynta, pomyslná říše legendárního horala, který zde na konci osmnáctého a na začátku devatenáctého století opravdu žil a jehož postava a činy se staly předlohou ke slavnému románu Henrika Ibsena. Tato končina skýtá mnoho příležitostí pro sportování nebo trávení volného času v přírodě ve všech ročních obdobích a kromě jiného jí prochází jedinečná cyklistická trasa Peer Gynt Vegen. A pověst této cesty přilákala na závěr naší první výpravy do Norska i nás.

V předvečer túry stavíme stany u jezera Gålåvatn a jdeme se porozhlédnout po okolí. Na břehu stojí venkovní divadelní amfiteátr, kde právě probíhá zkouška jistého dramatu. Usazeni na dřevěných lavicích se chvíli snažíme sledovat děj, ale dialogům v norštině moc nerozumíme. Až později se dozvídáme, že to byl právě Ibsenův Peer Gynt, který je zde každoročně v tuto dobu předváděn pod otevřeným nebem.

Přes včerejší kulturní šok vstáváme ráno celí natěšení a brzy vyrážíme. Začínáme asi ve třetině cesty Peera Gynta. Ta podle mapy začíná už v osadě Dalseter a zpočátku prochází lesnatou krajinou, občas přerušovanou pastvinami kolem zemědělských farem. Právě tady u jezera Gålå lesy řídnou a začíná nejkrásnější část cesty Peera Gynta.

Stoupající asfaltová silnice nás záhy přivádí do útulného zimního střediska Gålå. Po obou stranách silnice stojí několik hotýlků a chat. Dolů k jezeru, na jehož břehu jsme stanovali, se z okolních strání kroutí řada sjezdovek. Při pohledu do okolí je jasné, že si zde přijdou na své vyznavači jednak tlustých, ale zejména tenkých prkýnek. Po celodenním sportování si návštěvník může mimo jiné zajít na bývalou farmu Solbraaseter, přeměněnou nyní na horské muzeum. Tady se prý v roce 1863 zrodil známý Gudbrandsdalský sýr.

Uprostřed osady u závory s mýtným se asfaltka mění ve válcovanou šotolinku. Mezi okolními malými pahorky vede dlouhá řada sloupů s osvětlením, která směřuje zdánlivě odnikud nikam. Účel této podivné řady lamp je však prostý. V zimě tudy vede lyžařská stopa, a protože v prosinci a lednu se tady rozednívá v devět a ve tři hodiny odpoledne je už tma jako v pytli, tak se běžkařům svítí.

Březovým lesem sjíždíme do osady Tofteseter, skládající se z několika chat a srubů schovaných mezi břízkami. Tady začíná nepříliš dlouhé stoupání na 1053 metrů vysokou Listulhøgdu, nejvyšší bod cesty Peera Gynta. Na plácku vedle silnice zastavujeme. Z temena kopce máme okolní hory jako na dlani. Na západě se třpytí ostré štíty nejvyššího severského horstva Jotunheimen ozdobené ledovcovými náhrdelníky a na severu se z okolní krajiny prudce zdvihá řetěz dvoutisícových vrcholů Rondane. Mezi těmito pohořími je vidět sto kilometrů vzdálený Dovrefjell s nejvyšší horu Snøhettou. Celý východní obzor je poset holými a oblými kopci pohoří Ringebu a na jihozápadě se vypíná náhorní plošina Synnfjellvidda.

Po táhlém sjezdu přijíždíme do osady Fagerhøi, která je tvořena hrstkou na červeno natřených dřevěných chatek a domků ledabyle rozhozených po planině. Za osadou vede cesta střídavě nahoru a dolů a kroutí se mezi kopečky, které jsou porostlé lišejníky a keříky zakrslých bříz a jalovců. Kolem se zrcadlí spousta jezer a jezírek. Kam jenom dohlédneme, nikde ani stopa po činnosti člověka. Zmocňuje se nás zvláštní pocit, jako bychom byli přeneseni do říše Tolkienových příběhů. V dáli se vypínají Mlžné hory a pod nimi se černá Temný hvozd.

Dlouhým sjezdem, v němž se postupně noříme nejdříve do březového a posléze i smrkového lesa, se dostáváme do Skei. Jako většina horských osad v Norsku, tak i Skei se během času přeměnila ze zapomenutého místa, kde se ozývalo jen bučení krav a bekání ovcí, ve vyhledávané turistické a výletní středisko. Na horských svazích se sice i dnes pasou malá stádečka, ale oproti dobám minulým se důraz klade více na ždímání turistů nežli ovčích struků. Nutno však dodat, že se tak děje přirozeně a se souhlasem postižených.

Potom už nás čeká posledních osm kilometrů z kopce po asfaltové silnici do vesnice Svingvoll, kde svoji dnešní  panoramatickou túru kouzelným krajem Peera Gynta po 40 kilometrech končíme.

 

Autor: Radovan Kunc, www.vikingline.cz