Norský zpravodajský server ABC Nyheter odhalil, že se norská policie možná pokoušela vyhnout viny tím, že dosud nesprávně uváděla čas příjezdu, který nastal dříve, než ukazuje záznam policie. Chybně uvedla i čas zadržení pachatele. Policejní deník byl zmanipulován, což je dle části veřejnosti neomluvitelné. Toto je v rozporu s výroky představitelů vlády, že se vláda o všechny informace bude dělit s občany a že karty budou vyloženy na stůl. Věrohodnost hlavně ministra spravedlnosti je na minimu, což ukázalo i vysvětlení, které podal. Utajování částí údajů vázaných k vlastní práci policie je zavrženíhodné, míní mnozí lidé.

Poté, co zachránil více než dvacet mladých je Marcel Gleffe, německý přistěhovalec do Norska, ve své vlasti štědře odměňován medailemi za prokázanou odvahu jakožto civilista, jen ne v Norsku. "Pokud si Norsko myslí, že hrdiny nepotřebuje, tak je to pro mě v pořádku", tvrdí. Náhodou na jezeře rybařil. Mladé vzal do své lod'ky a pádloval jako o život. Žádné norské úřady ani organizace ho nekontaktoval, aby mu poděkovali, jen zachránění mladí. Pozornost, která se mu v Německu dostala, mu psychicky pomohla. Ti, kteří se v médiích z řad lidu ozývají, aby toto komentovali, to z drtivé většiny považují za nehoráznost. Někteří v tom vidí snahu kamuflovat špatnou práci policii. která selhala a nechala mladé na holičkách, což by vláda nepřiznala. Ta si musí být jistá, že nic nesmí být vykládáno tak, že by nějaký státní zaměstnanec byl hoden záporné kritiky. Nebo se čeká s vyznamenáním až bude případ zapomenut? Vládní sociálně demokratická strana v Norsku často hovoří o "generaci z Utøyi", což pro některé začíná být nechutné, podle nichž je to jako kdyby se strana přiživovala útokem na ni a bojí se, aby jim někdo bral jejich lesk a že se hledisko přeorientovalo na jiné lidi, kteří u toho byli. Někteří napadají výroky strany o tom, že to byly útoky na demokracii a na všechny mladé v Norsku. Jako kdyby strana měla na tuto demokracii monopol a kdyby mladí z odnože strany byli synonymem mladých v Norsku. Část veřejnosti útočí na údajnou politizaci případu, dále na liknavost, zdržovací taktiku a ignoranci velké části politického Norska, nejen, ale především, vlády. Dle mnohých posuzujících pozorovatelů je hanebné, že premiér musí být dotlačen k tomu, aby se přiznal k chybám. Norové mohou do určité míry akceptovat, že asi žádná společnost nemůže být na takovou událost úplně připravená, nicméně nepřijímají, že se při zpětném pohledu veřejné orgány snaží zahladit nedostatky a upravovat skutečnosti, aby se jevily v lepším světle. Toto se dle diskutujících mj. stalo při diskusi o snaze předsedy mládežnické odnože norské sociálně demokratické strany - Eskil Pedersen utéct z ostrůvku, přičemž se zdálo, že usiloval o to, aby se jako první dostal do bezpečí. Všechny komentáře k tomu byly na serveru Abc Nyheter zablokovány. Pro některé toto svědčí o tom, že cenzura je řízena z vysokých pozic, byt' Norsko nazýváme svobodným a demokratickým. )Utoky ukázaly kdo jsou skutečnými hrdinami, oproti bezmocné vládě a veřejným orgánům, které jménem byrokracie čeká na to, aby jednal podle schválených pravidel a bály se jednat samostatně a z vlastního podnětu. Hrdinové se tvoří tam, kde někdo přikročí k akci a ujme si kontroly i za cenu ohrožení vlastního života.

Obhájce Geir Lippestad bude během pondělního slyšení pro svého klienta žádat přístup k médiím - TV, rádiu a novinám. Dosud je pachatel 16 týdnů v samovazbě. Dle obhájců je načase zrušit zákaz přístupu k médiím a umožnit mu, aby byl informován o tom, co se ve světě děje, protože získávat o tom přehled je prý pro něj důležité. Dle Lippestada je ještě brzo říct, jak bude prakticky umožněno, aby získal přístup ke všemu, co o něm bylo dosud napsáno a řečeno. To se může zdát jako neřešitelný úkol: Zadáte-li jeho jméno do vyhledávače Googlu zobrazí se 18,5 milionů výsledků. Postupně mu bude umožněn také přístup k internetu. Lippestad dále řekl, že se obhájci se svým klientem většinou sejdou po dvou a že pachatel během setkání musí zůstat v skleněné kleči. Obhájcům ve věznici není umožněn přístup, což bude také tématem jednání mezi obhájci a soudci. Připadá jim to důležité pro výklad toho, co si mezi sebou říkají a aby mohli dělat posudky. Při setkání u policie ale smí obhájci sedět vedle svého klienta bez bariér, což údajně usnadňuje komunikaci. Behring Breivik je prý před prvním veřejným slyšením nervózní, ale také připraven. Dle názorů zástupců veřejnosti v médiích vyjasnění motivů pachatele snad vyvolá debatu v norské společnosti o tom, proti čemu obviněný protestoval. V Norsku je mnoho těch, kteří si myslí, že vývoj v posledních desetiletích spěl špatným směrem a že šel příliš rychle. Mnozí míní, že kultura a to, čemu se v Norsku říká naše rázovitost ři svébytnost se drolí a rozpadá. V reakci na to přicházejí názory o tom, že se pachatel zcela diskvalifikoval pro jakýkoliv kontakt se zbytkem společnosti po zbytek života. Pokud je záměrem obhájců, aby se obviněnému přístupem k médiím otevřel oči pro to, co spáchal, tak se mýlí. Řada lidí je rozhořčených z toho, že ve středu pozornosti je pachatel a ne oběti.

Jeden z obhájců, Geir Lippestad, tvrdohlavě prohlásil, že je ochoten požadavek na osobní dostavení se jeho klienta k soudu potáhnout až k nejvyššímu soudu. To proto, že otázku považuje za zásadní: Lippestad a jeho tým obhájců předkládají své právnické argumenty, zatímco pro Breivika je důležité, aby se konečně sešel s médii, tvrdí Lippestad. Ten podal proti rozhodnutí soudu odvolání. Hlavní otázkou je zda-li je možné zajišt'ovat právní jistotu, když se obviněný fyzicky nedostaví, nýbrž se bude vypovídat prostřednictvím obrazovky. Na otázku, zda má pachatel nějaké poselství, které by chtěl ventilovat přes média, Lippestad odpověděl, že během dřívějších slyšení jeho klient něco málo vyprávěl o tom, jak se má a proč jednal tak, jak jednal. Behring Breivik si ale sám přeje setkat se s médii. Tu část veřejnosti, která se k tomu vyjadřovala se dá dělit na dva tábory a to na ty, kteří pachatele do větší či menší míry chtějí odepřít práva a tak umlčit, a na ty, kteří zdůrazňují potřebu uplatňovat a zachovávat právní principy a jistoty. Někteří obviňují ministra spravedlnosti za vměšování politiky do tohoto případu, poněvadž ministr nedávno prohlásil, že je třeba zpřísnit trestní zákon. Ministr je napadán za pokrytectví, jelikož nemluví o tomtéž pro pachatele množících se znásilnění, hlavně v Oslu. 

Ještě není jasné, jestli dalšího slyšení, kde se bude rozhodovat o dalším držení ve vazbě, bude obviněný sám přítomen, nebo jestli nakonec zůstane ve věznici a bude podávat vyjádření pomoci tzv. videolinku tak, jak bylo v norských médiích původně zveřejněno. Soud podporoval žádost policie o videolink. V čem se ale názory soudu a policie rozcházelo, byla otázka zpřístupnění soudní síně veřejnosti. Soud byl pro. Kdokoliv, kdo o to stojí, až po vyčerpání kapacity soudního prostoru bude tedy mít možnost Behringa Breivika vlastníma očima spatřit a soud se tak připravuje na to, že se masivně dostaví pracovníci médií, dotčení a obyčejní zvědavci. Až 300 osob bude tedy moci být přítomno. Stanovisko policie bylo takové, že síň měla být pro všechny kromě těch, kterých se útoky přímo dotklo a zástupci médií nepřístupná. Soud ale dospěl k názoru, že není důvodu, aby ne každý, kdo si to přeje, měl přístup. Soudce ale upřesnil, že státní zástupce ale nemusí během slyšení podávat informace, které mohou být citlivé pro vyšetřování případu. Dále se zmínil o tom, že dosud nic tomu nenaznačuje, že pachateli někdo pomáhal. Zůstává jen teoretická možnost, že by obviněný během slyšení s možnými spolupachateli komunikoval způsobem, který by mohl vyšetřování poškodit. Byt' je případ zcela mimořádný, a to jak svou povahou, tak svým nebezpečím a vážností, neshledává soud opravedlněním pro to, že by mělo být nutné, aby slyšení proběhlo za zavřenými dveřmi. Policie pak zareagovala tím, že zváží, zda se proti rozhodnutí soudu odvolá.

Předseda AUF - mládežnické odnože norské sociálně demokratické strany - Eskil Pedersen má od útoků tajné telefonní číslo i speciální alarm, prostřednictvím kterého může stisknutím tlačítka vyrozumět policii o fyzickém útoku. Zažívá mnoho nenávisti a agresivní šikany a dostává se mu mnoho výhrůžek. Někteří mu pomoci sms, telefonátů, dopisů i Facebook vzkazů hrozí likvidací. Norskému listu Aftenposten řekl, že po útocích snažil vystupovat tak, aby to dopomohlo sjednotit národ, ale míní, že jsou to osoby, které sdílejí pachatelovy postoje, které ho nenechávají na pokoji.  

Přeživší a pozůstali po útocích pohrozili mnoho soudními procesy za každého poškozeného zvlášt', pokud vláda neschválí zvláštní zákon o odškodnění bez soudů. Ministerstvo spravedlnosti prohlásilo dříve tento podzim, že zváží možnost zavedení takového zákona. Norský list Dagsavisen píše, že pokud zákon neprojde se bude každý muset vlekle soudit o přiznání odškodnění zvlášt' poté, co bude pachateli v soudním procesu za teror vyměřen trest. Státní zástupce si nepřeje, aby tyto procesy proběhly souběžně. Právnička některých z přeživších a pozůstalých Mette Yvonne Larsen míní, že je podstatné omezovat vliv a podíl pachatele na soudních procesech o odškodnění a aby se poškození s ním nemuseli vídat u soudu. Odškodnění by mělo být odstupněno podle závažnosti škod a ztrát.

Státní úřad pro správu státních budov jako doporučení po posouzení prohlásil, že stejný soud, kde se dosud konala slyšení, by měl být místem soudního procesu, který podle odhadů má začít v dubnu. Byly posouzeny i jiné budovy, ale protože do zahájení procesu zbývá málo času, dospěl správcovský úřad k tomu, že nejvhodnější pro proces je pro případ již používána budova. Ohledně zajištění bezpečnosti a komunikace budou provedeny některé úpravy. Smírčí soudce poukázal na to, že i policie doporučila tu samou budovu. Upozornil na to, že se ještě neví, zda se stihne přestavba během té doby, která je k dispozici. Obviněný je dle jeho obhájců rád, že proces bude veden v malém sále a ne v provizorních prostorách, aby se vešlo více posluchačů a diváků. V sále se vejde cca. 200 osob. Dle obhájců se obviněný obával, že bude muset podávat výpověd' před tisíci přítomných. Myslí si, že to bude v malé síni jednodušší. Obhájci jsou s řešením spokojení a domnívají se, že otázka důstojnosti bude vyřešena. Také právníci některých z přeživších a pozůstalých vyjádřili spokojenost s volbou místa. Jiného názoru jsou ale zástupci médií, kteří se obávají ztížených pracovních podmínek, hlavně pro televizní týmy.

Průzkum v norském odborném listu Teknisk Ukeblad ukázal, že většina dotázaných by hlasoval pro, aby byla nejvíce poškozená výšková budova ve vládní čtvrti stržená. Proti stržení se staví většina architektů a stavebních inženýrů. Málokdo z nich při svém rozhodování přihlédl k důvodům, které uvedli někteří z lidí, kteří před útoky měli budovu jako své pracoviště. Spíše jsou to estetické a obtížně splnitelné bezpečnostní ohledy, které rozhodly. Z těch, kteří se vyslovili pro opravy a zachování, míní drtivá většina, že by budova měla i nadále sloužit vládním účelům vč. toho, že tam bude mít svou kancelář premiér.