Ulice kolem vládní čtvrti až na tu ulici, kde stálo auto s náloží, budou během nejbližších dní znovu otevřeny. Obchodníci, provozovatelé kaváren, restaurací ad. se obávali nepřístupných a opuštěných ulic.

Po útocích je ještě 20 osob v nemocnici, z nich 13 vážně zraněných a mluvčí nemocnice tvrdí, že nikdo z těch 13 není ještě mimo ohrožení života a někteří si odnesou následky na celý život.

 

Je a bude těžké přibližovat dětem co se stalo. Ministryně školství představila úvod učitelům jak na to, až brzy začne další školní rok. Lidé doufají, že země nebude „na věky věků“ ztotožňována s útoky a jménem útočníka. Žádají, aby média nezveřejňovala fotky a jména pachatele, ani neodkazovala na jeho manifest.

Předsedkyně politické strany, které byl norský útočník jeden čas členem, prohlásila, že po útocích budou politici muset být vybíravější, pokud jde o slovník a formulace. Lituje používání některých pojmů, které po útocích nejsou použitelné, protože by mohly být urážlivé. Není sama, v podobném duchu se už vyjádřilo mnoho politiků, je ale převapivé, že takové tvrzení přichází od představitelky té strany, která se dlouhodobě vyznačuje nejpřehnanějšími a nejvyhrocenějšími tvrzeními o přistěhovalcích a politických oponentech, kteří měli za přistěhovaleckou politiku největší podíl. Někteří radí odložit regionální volby s odůvodněním, že není možné, aby proběhly tak krátce po útocích.

Kandidát na starostu v městě Kristiansund za stranu Demokraté, Håvar Krane, při schůze Organizace na zastavení islamizace Norska vyslovil záměr zabít jednoho ministra. Sám označuje svá tvrzení za „prázná slova v napjaté diskusi“, zrušil své členství v straně a organizaci a omlouvá se všem. Případ se vyšetřuje.

 

Jedna z osob, které policie vyslechla a považuje za Breivikovy hlavní ideologické inspirátory je bloger, který vystupuje pod pseudonymem „Fjordman“. V manifestu je uváděn několikrát a stává se pro policii ústřední postavou, když mu je pachatelem přikládáno tolik váhy. Bude zkoumáno jaký měl na obviněného vliv. „Fjordman“ je, podobně jako Breivik, přesvědčen o tom, že Evropa míří ke krvavé občanské válce. Je ve svých názorech „intenzivní“ a v souvislosti s přistěhovalectvím Muslimů posedlý konspiračními teoriemi, ale odsuzuje útoky v Oslu a na ostrůvku Utøyi.

 

Pachatel během výslechu řekl, že ušetřil většinu nejmladších účastníků tábora na ostrůvku, protože jim ještě nebyly vymyty mozky sociálně demokratickou ideologií. Jeho obhájce si myslí, že jeho klient nemá morální zábrany a neexistují pro něj žádné ulehčující okolnosti. Ještě se pře o tom, zda budou soudní líčení probíhat za zavřenými dveřmi a zda existuje nebezpečí, že média budou pomáhat šířit pachatelova poselství. Profesor Jon Johnsen z Ústavu pro veřejná práva Univerzity v Oslu si myslí, že veřejná líčení neposkytnou pachateli takový řečnický pult, jaký si sám přeje.

 

Policie dosud vyslechla přes 200 osob a přes 100 policistů pracuje na případu, vyšetřování je rozděleno na 27 projektů, mj. zkoumání stovek předmětů, které zůstaly po obětích na ostrůvku – přes 300 stanů s příslušenstvím, oblečení, mobilní telefony, notebooky, digitální fotoaparáty, atd., které by mohly obsahovat záznamy s pachatelem. Zahraniční kolegové asistují policii v Oslu. Policie zvažuje praktickou rekonstrukci útoku na ostrůvku a zda se jí zúčastní pachatel.

 

Pachatel dále klade nemožné požadavky, aby dále rozebíral otázku, zda mu někdo pomáhal a dvou buněk, které naznačoval, že v Norsku existují. Mj. žádá to, že bude ustanoveno nové uspořádání společnosti, ve kterém bude hrát on sám podstatnou úlohu. Jeden odborník na výslechy míní, že by policie měla využívat pachatelovy gigantomanie, aby ho zlomila a začal litovat svých činů.

Několik norských listů přineslo zprávu o tom, že pachatel byl ochoten zabít vlastní rodinu, kterou dle toho co napsal ve svém manifestu považuje za „zrádce kategorie B“. Tam tvrdí, že jsou v jeho boji legitimními cíli, protože jsou tím, co nazývá „kulturními marxisty a multikulturními politiky“. Detailně popisuje vyznamenání, která jeho spíše vymyšlená organizace uděluje těm, kteří takové lidi fyzicky likvidují. Jeho otec byl členem sociálně demokratické strany, což byl zárodek nenávisti k této straně a její politice. Otec nemůže věřit, že by syn mohl považovat vlastní rodinu jako terč.

Policie potvrdila, aniž oznámila jeho totožnost, že student z oblasti kolem Bergenu na svém blogu napsal, že dlouho chodí po světě s podobnými plány na útoky, jaké provedl Breivik, ten ho ale předstihl.

Přesto později v rozhovoru s norským listem Bergens Tidende odsuzuje útok na děti, tvrdí, že jemu šlo o boj proti policii, která dle něj prosazuje to, čemu říká „feministické“ zákony a kterých se cítí být obětí. Vyjadřuje uspokojení z toho, že jedna z obětí střelby na ostrůvku byl policista, zároveň ale sdělil, že je neslučitelné s tím, co zastává za názory, brát nevinné životy prostřednictvím teroristických činů.

 

Vyšlo najevo, že útočník volal policii z ostrůvku, aby jí sdělilo následující: „Breivik. Velitel. Organizován v antikomunistickém hnutí odporu islamizaci. Operace byla splněna a předávám sebe jednotce Delta. Poté zavěsil a nebral to když policie volala zpět. Telefon, který pachatel použil byl zaregistrován na jeho jméno, ale policie ho dosud na ostrůvku nenašla. 

Badatel v oblasti mezinárodních vztahů Helge Lurås analyzuje telefonát tak, že pachatel bud' hraje hru, kde se plánovaně ozývá proto, aby kolem sebe vytvořil auru a mystiku za účelem větší mediální pozornosti, nebo si namýšlí, že operuje jménem něčeho většího, než je on sám, tedy Templářů. Je to z jeho strany vědomá hra, míní badatel, ale připouští, že je možné, že pachatele přeceňuje.

V průzkumu se 63% vyslovuje pro to, aby byl 22. červenec každoročně připomínán jako památka obětem. Z těch si 39% přeje manifestace s růžemi podobně jako ted' v dnech po útocích. Jestli bude ustanoven pamětní den, postavěn památník nebo něco jiného je není rozhodnuto.

Kdyby útoky provedl někdo, kdo byl zvenčí (nebyl Norem) mohlo by to vést k většímu rozkolu vevnitř norské společnosti. Po bombovém útoku v Oslu a dřív, než bylo zveřejněno kdo byl pachatel, byli muslimští přistěhovalci v Oslu hnáni ulicemi, nadávalo se na ně, vyhrožovalo atd. Ti ted' tvrdí, že se nikdy necítili norštější, než ted', cítí, že jsou více než předtím součísti norské společnosti. Neznámí lidé je na ulici osloví a promluví s nimi o útocích, snaží se je utěšit, objímají je, dávají jim růže nebo jiné květiny. Očekává se, že mnozí muslimové budou aktivnější v různých organizacích, než tomu bylo dosud.