Norský list Dagbladet píše, že první dva policisté, kteří dorazili na břeh jezera naproti ostrůvku nedostali příkaz, aby vyráželi na ostrůvek, kde probíhal masakr. Místo toho měli zajistit pachatelovu avii, pozorovat, sehnat lodě a čekat na speciální zásahovou jednotku. Se zdroji nebylo dlo mnoha komentujících nakládáno nejrozumněji. Vrtulníky, které byly k dispozici nebyly zahrnuty do "pohotovostních síl" a protiteroristická jednotka policie nedostala okamžitý příkaz zasáhnout. Policie je s vlastní prací nanejvýše spokojena, dotázaní již mnohem méně. Kritici míní, že jednotlivci mnohdy dělali zřejmě maximum, jenže systém jako celek selhal totálně. Kdyby bylo cílem pachatele toto dokázat celému světu, tak to dokázal dokonale. Chyběly mu zdroje, rutiny, koordinace a bezpečnost a monitorování bylo nedostatečně zajištěno a vedení policie učinilo nesprávné rozhodnutí o využití aut a gumového člunu místo vrtulníků. Někteří to svádějí na otázku úsporných opatření. Ještě zbývá, abychom se dočkali vrtulníku s 24hodinovou pohotovostí. Politici se zdráhali uvolnit na něj peníze. Mimochodem Norsko má delší dobu nejméně policistů na obyvatele v Evropě. Ozývají se hlasy, že se dějiny opakují a možná potřebujeme ještě větší pohromu, aby se politici probudili.

Členové parlamentu se stěžovali na to, že po útoku v Oslu se na policii obrátili se žádostí o hlášení a zajištění, odpověd' ale nepřišla taková, jakou čekali - policie neměla kapacitu. Policie dorazila k parlamentu až po dvou a půl hodinách, zatímco přislušníci domobrany byli vysláni, aby parlament chránili až 13.5 hodin po vybuchnutí pumy. Ani strážci, ani členové parlamentu nebyli bezprostředně informováni ani policií, ani tajnými službami o tom, jak si měli po vybuchnutí počít. Nikdo se nedozvěděl, že pohotovost policie byla zvýšena a že honí osobu v policejní uniformě. Pracovníci parlamentu museli sami odtáhnout auta, která byla při budově parlamentu zaparkována a oblast ohradit.

Odborník na urbanismus Erling Fossen souhlasí s ministryní obnovy Rigmor Aasrudovou ze sociálně demokratické strany v tom, že výšková budova, která byla nejvíce poškozena výbuchem pumy 22.7. bude stržena. Tím se ale rozhořel složitý spor o zachování či odstranění. Památkáři, architekti, historíci i další se bouří, vidí v budově architektonické hodnoty a také památku na vyrůstání demokracie a státní správy nového typu. "Nikomu z těch, kteří mají ve výškové budově svou práci, se chce vracet a pracovat tam" (poté, co jim byly dočasně zřízeny kanceláře jinde) tvrdí Fossen. Mnoho pracovníků je prý častěji v neschopnosti jako následek teroru. Budova je prý také plná asbestu. Do vánoc mají být ukončeny uklízecí práce, které si výbuch vyžádal. Názory vlivných osob se poslední dobou mění. Dříve bylo více těch, kteří byli pro zachování budovy. Podle inženýrů, kteří budovu zkoumali, stojí struktury na pevných základech a není na budově nic šikmého. Někteří diváci a čtenáři ale zastávají názor, že pokud bude budova stržená, bude to znamenat určité vítězství pachatele a agitují pro, aby zůstala tyčet jako památka na to, co může teror nějakou zemi způsobovat. Další by tam raději viděli pamět'ní park třeba s věčným plamenem připomínajícím naději. Jiní poukazují na ošklivost, šed' a ideologické zabarvení budovy (mocensky dominantní a málo "demokratická a otevřená" budova, v rozporu s prohlášeními vlády po útocích) i celé čtvrti a potřebu vystřídání architektury. Některé hlasy jsou toho názoru, že budova po mediální pozornosti již navždy bude přitahovat další útočníky. Mnozí tvrdě napadají pracovníky ministerstev, kteří se tam odmítají vracet za jejich údajné křehké duše, mají si prý najít jinou práci. Tito diskutující si myslí, že stát do Osla a tamních budov již zainvestoval dost na úkor zbytku Norska a že přání budovu strhnout je záminkou pro novou snobskou stavbu, kde budou opět překročeny rozpočty.

Pachatel si dle obhájce Geira Lippestada přeje mediální rozruch kolem své osoby, je ale skeptický k rozhovorům s novináři a zpravodajci a neví, zda dá k nim svůj souhlas. Pracovníci několika médií se zapsali na seznam zájemců o setkání, pokud soud poleví, pokud jde o podmínky samovazby a pokud sám obviněný tak bude chtít. Mediální tlak a poptávka setkání dle mnohých odborníků časem vynutí, dle manifestu ale pachatel bude s rozhovory souhlasit jen tehdy, bude-li podmínky určit sám, vč. schválení otázek a poskytnutí vlastních fotografií.  

Jak vězeňství, tak policie se obávají, že by norští vězni mohli být nabíráni pro terorismus. V manifestu Behring Breivik totiž píše, že využije pobytu ve věznici k ovlivňování a verbování jiných vězňů. "Věznice jsou ideálními k rekrutování lidí k politickým účelům", píše. Ředitel tajných služeb ale míní, že toto, spojeno s radikalizací lidí ve věznicích nebylo doted' v Norsku velkým problémem. Ředitel věznice Ila, kde je Behring Breivik v samovazbě, ale ujišt'uje, že se na tuto možnost věznice připraví, až bude pachateli jednou umožněn kontakt s jinými vězni. 

Vysvětlovací verze policie se rozcházejí. Policie několikrát změnila svůj postoj navenek, co vlastně před zásahem platila za instrukce a jestli vůbec nějaká platila. Tím vyvolala u veřejnosti zmatky. Nakonec tedy policie prohlásila, že instrukce platila. Policie rozkolísanost platnosti instrukcí odmítá a svádí nedorozumění na nejasné formulace. Policejní ředitel Vidar Refvik říká, že první policisté, kteří dorazili k břehu naproti ostrůvku měli jednat podle "instrukce při odehrávající se střelbě", byt' jiný policejní ředitel Øystein Mæland v dopise pozůstalým napsal něco, co může být vyloženo obráceně. 23. srpna totiž rodiče jedné z obětí napsali policii dopis s dotazy na počínání policie v souvislosti se střelbou na ostrůvku. Jedna z otázek byla, zda je to v souladu se směrnicemi pro takové operace, že se policie má vyhýbat rizik, byt' to znamená, že může dojít ke ztrátám na životech. Nejprve píše Mæland následující: "Policejní operace proti ozbrojeným pachatelům obnáší pro policii riziko. Je-li policii nahlášeno, že probíhá střelba v lokalitě, kde se nachází mnoho lidí, má policie dělat vše, aby pachatele co nejdříve zastavila." V rozporu se situací na ostrůvku, kde se rovněž hromadilo množství lidí, ale dospívá k tomu závěru, že "události natolik vážné a komplexní, jakým policie čelila 22.7.2011 si vyžadují jiný přístup, než to, co je popsáno v "instrukci při odehrávající se střelbě". Prvním policistům, kteří dorazili, šlo o to, připravit se na situaci závislou na zásahu policie. Refvik ale modifikuje Mælandovu odpověd' s tím, že nepřehledná situace na ostrůvku si vyžádala úpravu pokynů a taktická hodnocení situace. Oproti pokynům nebylo policii k dispozici dost lodí, tvrdí Refvik. Toto odporuje výrok jedné z právniček pozůstalých o 8-10 lodí s civilní posádkou zachraňující mládež. "Proč policejní ředitel opakuje odpověd' o které by měl vědět, že není pravdivou, frustruje její klienty ještě více", tvrdí. Pozorovatelům se to zdá jako výmluvy a mlžení u vedení policie, která zaváhala a které chyběla odvaha vystavovat životy policistů nebezpečí a schopnost pružně a pohotově jednat. Někteří si dokonce myslí, že je to výhradnou vinou ministra spravedlnosti spolu s vedením policie. Jejich přičiněním bylo obyčejnému policistovi vzat možnost jednat z vlastního podnětu - např. kdyby se sám dopravil na ostrůvek a pachatele chytil či zneškodnil -, to by byl vyšetřován a u policie skončí. Jsou i jedinci, kteří míní, že se většina zezhora až dolů zdráhala plnit pravomoci. Volá se po odstoupení vedení policie.     

Soud v Oslu na přípravy procesu proti atentátníkovi z 22.7.2011 čerpá inspiraci ze zkušeností a poznatků z procesu proti Josefu Fritzlovi. Týká se to zejména toho, jak bylo vyhovováno potřebám médií. Bude to pro norský soud zkouškou, aby podmínky přizpůsobil tolika pracovníkům médií, ale již odmítl, aby se soudní líčení konala ve velké sportovní aréně. Řešením může být kompromis, kdy bude používána síň v soudní budově v Oslu s tiskovým centrem v podobě velkého stanu nebo pod. venku. Mnoho z míst pro přítomné kterých se líčení bezprostředně netýkají bude rezervováno pracovníkům médií.

Praxe s uzavřenými dveřmi a zapovězeným přístupem médiím a veřejnosti od začátku je tajnůstkářství, které může zplodit nikdy nekončící konspirační teorie, míní někteří lidé diskutující na internetu. Shodují se na tom, že otevřenost je tím, co potřebujeme. To funguje i preventivně. Jiní se ale domnívají, že norský terorista může mít soukmenovce-další spiklence ve společnosti, kteří čekají na jeho pokyn k zahájení dalšího útoku.