Během tiskové konference 28.10.2011 představili obhájci Behringa Breivika Geir Lippestad a Vibeke Hein Bæra svou strategii dále. Slíbili, že hodlají trvat na všech možných zlehčujících okolnostech, aby dosáhli cíle - snížení trestu oproti tomu, který by mohl být pachateli jinak vyměřen. Dle norského zákona totiž platí něco, čemu se v překladu říká "sleva z trestu". Dle obhájců nemá jejich klient být uděleno méně než 30% slevy z trestu. Podle toho, jak to vidí, přispívá k tomu zlehčující okolnosti jako nedostatečná, chabá až úbohá připravenost, pohotovostní míra a bezpečnostní a ostražní situace policie a dalších veřejných orgánů, vč. vlády. Tyto zlehčující okolnosti teoreticky mohou vést k tomu, že vyměřený trest bude kratší než oněch 21 let, které činí v Norsku maximální trest (norské doživotí, navíc je důlžité brát na zřetel, že věznický rok trvá pouhých 9 měsíců). Momenty, na které se budou obhájci odvolávat, zahrnují to, že se pachatel k útokům doznal, že se podrobně vyjádřil jak k přípravám na útoky, tak k jejich provedení, dále, že se pokoušel dvakrát dovolat na policejní linku, aby zrezignoval a předal se policii a v neposlední řadě, že ušetřil životy těch nejmladších účastníků tábora na ostrůvku, na které narazil. Nevyhovující bezpečnostní a ostražní situace, a to jak na ostrůvku, tak ve vladní čtvrti, sehrála důležitou roli v tom, aby byly útoky vůbec proveditelné, míní obhájci. Profesor kriminalistiky na Univerzitě v Oslu Nils Christie vyslovil názor, že navzdory tomu nepřijde v úvahu, aby se v souvislosti s tímto případem hovořilo o zlehčujících okolnostech: "To co tato osoba provedla je natolik hrůzostrašné a mimo vše, co se kdy odehrálo, že hovořit o zlehčujících okolnostech bude jako pokoušet se nalévat do Atlantiku vodu čajovou lžičkou." Ohlasy veřejnosti na strategii obhájců nenechaly dlouho na sebe čekat, nebot' veřejnost má z větší části pocit, že strategie je v rozporu s chápáním spravedlnosti a mnozí se nemohou smířit s možností, že by pachatele jednoho dne vypustili na svobodu, aby ho bylo možné opět potkat někde na ulici. Mnozí se shodují na tom, že "sleva z trestu" by byla výsměchem proti všem poškozeným a potrestáním obětem, přeživším a pozůstalým za to, že k nim měl snadný přístup pachatel a bylo by to výsměchem proti všem, kterým vadí. Upozorňují na to, že nikdo z těch, kteří byli na místech útoků přítomní nedostanou nějakou "slevu" z bolestí a jejich blízci nedostanou nějakou "slevu" ze žalu. Nikdo z mrtvých nedostanou nějakou "slevu". Jejich trvalou smrt nebude ukrácena za způsob, jakým zemřeli. Jiní poukazují na zvláštní logiku toho, kdyby pachateli měl být snížen trest za to, že některé z těch, které na ostrůvku potkal, nezabil, nebo že byla nedostatečná pohotovost a bezpečnostní situace. To by se snížení trestu mělo vztahovat na všechny zločince. nebot' je situace taková den co den, např. v Oslu. Nebo by pachatelům vloupání měl být snížen trest za to, že budovy, kde loupal, byly špatně zajištěné proti vloupáním. Některé hlasy dokonce zní tak, že jestli přistoupí k použití "slevy z trestu" v tomto případě, musely by být znovu posouzeny jako nepřiměřené všechny dosavadní případy z dějin kriminalistiky. Má-li být uplatňován princip strategie těchto obhájců mají všechny nechráněné oběti svádět vinu jen na sebe za to, že se jim stalo to co se jim stalo. Podobně tomu, jak se cítí mnoho obětí znásilnění v setkání s obhájci pachatelů a soudci - že jsou znásilněny znovu. Jeden z nejzkušenějších právníků v Norsku Harald Stabell je toho názoru, že špatné zabezpečení a nedostatečná ostraha a pohotovost nemohou být zlehčujícími okolnostmi. To dokládají rozhodnutí norského Nejvyššího soudu. Jeho praxe je nepřikládat tomu váhu, co obhájci oznámili jako svou strategii. Stabell si myslí, že budou-li obhájci provokovat, může to podrýt jejich argumenty a tím jejich úlohu v případu: -"Jakožto obhájce je důležité, abych nevznášel argumenty, o kterých vím, že k ničemu nepovedou." Někteří mj. navrhují jako v USA trestat každý zločin zvlášt' a v souladu s tím uložit Behringu Breivikovi jedno doživotí za každého člověka, který byl jeho počínáním usmrcen, plus trest za každého zraněného. Pak by se mohlo dovolit mu něco z trestu odečíst, nebot' stejně zůstane za mřížemi do konce života. Ozývají se také hlasy, které považují otázku "slevy z trestu" za nepodstatná, jelikož bude pachatel po propuštění tak jako tak usmrcen nějakým rozhněvaným občanem, který si vezme spravedlnost do vlastních rukou. To je také tím, čeho se mnozí z diskutujících bojí. V této otázce zlehčujících okolností a "slevy z trestu" údajně končí tolerance a otevřenost Norů. Jiní jsou toho názoru, že všichni zúčastněni na tomto případě zkoušejí vše, aby se vyhnuli otázky příčiny-motivu činu. Dosud byl motiv kamuflován pachatelovým manifestem, který je jen jednou z odboček, míní mnozí debatující. Možná byl tento výstup obhájců pokusem o to, aby dopředu ukázali, jak povedou případ u soudu a aby se zviditelnili. Někteří diváci a čtenáři dokonce soudí, že obhájci jen krmí média tím, co sama chtějí slyšet a nic neslyšíme o motivu útoků - dle mnohých společenský vývoj očima teroristy ale i dalších. Poněvadž je jejich klient v izolaci, tak nic o prohlášeních Lippestada a ostatních obhájců neví a možná by své obhájce vyhodil, kdyby se býval byl dozvěděl co všechno prohlašují. Někteří jsou i velice skeptičtí k tomu, že obhájci médiím prozrazují zdánlivě téměř cokoliv, o čem se důvěrně bavili se svým klientem.  

Jako součást výše zmíněné strategie pro největší proces v dějinách Norska obviněný zvažuje, že se dozná k obžalování z terorismu, nicméně bude zapírat, že se dopustil nějakého zločinu. Míní, že se nachází uprostřed války, aby potíral a zastavil islamizaci Evropy. Obhájci hodlají také dokázat, jak se jejich klient vydával radikalizačním směrem, který skončil spácháním extrémních činů, jelikož pro něj nebylo jiných možností, jak prosazovat své názory v otevřeném politickém prostředí a souvislostech.  

Tým obhájců pachatele bez pachatele navštívil statek, kde byla vyrobena puma, která vybuchla ve vládní čtvrti. Chtěli si zlepšit obrázek o poměrech na statku. Policie rozhodla, že není nutné provést prohlídku statku za účasti pachatele. Policie prostřednictvím svých výslechů pachatele a pomoci odborníků na výbušniny a chemiků dospěla k závěru, že Behring Breivik byl schopen výroby pumy o váze kolem 950 kilo svépomocně.

Po oznámení o záměru natočit o masakru na ostrůvku Utøyi film nyní přichází zpráva o umístění hry o tomtéž námětu na internetu. Tu vyrobil student z německy mluvící země, který chce být anonymní a sebe nazývá umělcem. Jeho cílem je dle vlastních slov, aby byl pachatel, jeho názory i činy zesměšněny ale také, aby se lidé zamýšleli nad jeho motivy. Doufá, aby se jeho hra stala tím, co rozjede diskusi o morálce veřejnosti a účincích internetu. Očekává silné reakce na to, co udělal. Důvodem, proč chce být anonymním je, že si nepřeje být zaměňován s tím režisérem, který t.č. natáčí zmíněný film. Míní, že onen režisér film natáčí zjevně proto, aby propagoval sebe samého a obává se, že lidé nebudou umět rozeznávat jeho od toho režiséra: "Pokud prozradím své jméno si budou lidé myslet, že jsem toto udělal jen pro slávu". Dodává, že má s pozůstalými soucit a doufá, že jeho hru neuvidí. Předseda organizace pozůstalých Trond Blattmann to označuje jako zavrženihodné a neslušné a nechápe čím lidé myslí, když vyrábějí takové hry a způsobí jim tak nepředstavitelnou bolest. Hráč může na serverech, kde byla hra umístěna, řídit pohyby Behringa Breivika a účelem je zastřelit tolik lidí, kolik je jen možné. Přes mobilní telefon je též možné šířit pachatelův manifest. Organizace pozůstalých tvrdě pracuje, aby byla hra odstraněna, není však jisté, jestli se jí to podaří. Mládežnická odnož norské sociálně demokratické strany odmítá hru komentovat, jen odkazuje na dřívější prohlášení, kdy žádala lidi, aby byli opatrní, pokud jde o umíst'ování materiálů na internet, které mohou být pro některé lidi urážlivé nebo které mohou působit pohoršující.

Žádná ze stran v norském parlamentu nebyla pro, aby na žádost Komise 22. července byl zaveden výjimečný zákon omezující právo veřejnosti a pracovníků médií mít přístup k tomu, co bude Komise o svých zjištěních a zprávách zveřejňovat a také k výpovědím, které Komise získává. Argument Komise spočíval v ochraně zdrojů, kteří by jinak než anonymně s členy Komise o možných momentech a tématech hodných kritiky nehovořili a o ochraně přeživších a pozůstalých. Komise neshledává stávající pravidla pro přístup veřejnosti jako dostačující pro ochranu zdrojů a má strach z toho, že může přijít o informace, kdyby tito lidé se s nimi na Komisi neobraceli. Bojí se nátlaku médií hlavně u osob pracujících na místech, kde panuje silná hierarchie, kde výroky ventilované Komisi mohou znamenat problémy s nadřízenými. Budou se prý bát vyjadřování se k poměrům hodným kritiky, roznese-li se kým jsou a co tvrdili. Kdyby návrh Komise v parlamentu prošla mohla by sama definovat co jsou to zvláštní důvody pro zatajování. Dalo by jí neomezená práva a nepřiměřeně velkou moc rozhodovat o tom, co se média dozví a co ne. Zatímco někteří, jako např. tajemník norského svazu editorů Nils E. Øy míní, že záměr Komise je v rozporu s vyslovenými záměry vlády o větší otevřenosti a demokracie, je předsedkyně Komise Alexandra Bech Gjørv přesvědčena o tom, že to, že Komise obdrží informace je předpokladem otevřenosti ve společnosti o tom, co se skutečně stalo. Někteří podezírají Komise za tajnůstkářství, zatímco jiní míní, že "pracovní klid" dokud nebude dokončena závěrečná zpráva je nutné, jenže atmosféra je již otrávena ovlivňováním politiků, médií, kteří kazí důležitou debatu o okolnostech útoků, slabosti bezpečnostního aparatu a zásadním vyjasnění otázek kolem toho jak se vlastně Norové přejí mít.  

Členka norského parlamentu za sociálně demokratickou stranu Jette F. Christensenová varuje proti kritice části mládeže, že během a po útoku učinili některé nesprávné volby: "Musíme udeřit zpět proti těm, kteří naznačují, že by mohli udělat něco jinak. At' je to jednou navždy jasné: všichni mladí, kteří byli na tom ostrůvku udělali vše správně. Je to skupinou, která nic nemohla udělat jinak. Nereagovali z různých alternativ, nýbrž z instinktu. Byli v životním nebezpečí". Dále vyzvala média k tomu, aby využila příležitosti k tomu, aby odbourala neopodstaněné zlé svědomí, které mají někteří mladí kvůli tomu, že přežili zrovna oni. To, že trajekt opouštěl ostrůvek s minimálním počtem mladých vč. vedení mládežnické odnože strany povedlo k rozsáhlé kritice tohoto momentu v médiích. Komise 22. července bude toto zkoumat. Ohlasy veřejnosti se dělí na ty, kteří tvrdí, že kritika by se měla obrátit na velitelství policie a jejich "rozprášení" zodpovědnosti. Útoky ukázaly celému světu liknavost zajistit všem instancím, které se podílí na zajišt'ování omezování následků a mnoho jednotlivců bude muset čelit neúprosné kritice za to, že katastrofa nabrala tak obludné rozměry. Všem Norům bylo předvedeno, že příslušné orgány mají mezery v tom, aby mohli zajištit bezpečnost obyvatelstva. Některým se problematika Christensenové zdá vykonstruovaná, nebot' mládež asi nikdo veřejně nekritizoval. Možná potřebuje tato paní i někteří další ze stejné strany kvůli získávání sympatie a hlasů udržovat tragédii a roli obětí při životě co nejdéle. Situace nebyla pro všechny stejná a lidé jednají v krajních situacích odlišně - někteří zvládli pomoci sobě samým a bohatě jim to stačilo, jiní panikařili a jednali iracionálně, zatímco jiní umírali bez šance. Jediná lod' z oceli, která by mohla více odolávat kulky pachatele ale "zdrhla", aniž by posbírala více lidí, ač byla veliká a vhodná na tento účel. Nad tímto manévrem se hemží otázkami, pokud měly životy ostatních mladých v očích vedení odnože strany stejnou cenu jako jejich životy. Zpochybňuje to schopnosti Pedersena vést své lidi, pokud je odedávna kapitán tím posledním, který své lidi opustí. Měl by se více přiznat ke zodpovědnosti, míní řada lidí. Od začátku je zdrženlivým a skoupě vypráví o svých zážitcích na ostrůvku, jako kdyby se za něco styděl. Jestli se něco ukáže - a již se ukázalo -, že je hodné kritiky, tak to bude kritizováno, nebot' takhle se učíme ze svých chyb. Člověk může získat pocit, že některé osoby a události se dle Christensenové a dalších členů sociálně demokratické strany nemají zkoumat a kritické otázky se jim nemá klást. 

Předseda AUF - mládežnické odnože norské sociálně demokratické strany - Eskil Pedersen utekl z ostrůvku dle mnohých zbabělým způsobem. Jeho tvrzení o tom, že v momentu, kdy utíkal, neslyšel nikoho volat o pomoc ani neviděl nikoho na útěku se příkře neshoduje s tvrzením jiných pasažérů z trajektu a očitých svědků, kteří vyprávějí příběh jiný. Je stále nejasné co se vlastně stalo poté, co Pedersen s osmi dalšími ostrůvek opustil, hned poté, co Behring Breivik na ostrůvek doplul a zahájil palbu. Komentáře k útěku byly rychle odstraněny. Někteří diskutující se pak na internetových forech ptali, zda byl vydán příkaz z nejvyšších míst cenzurovat. "Případ smrdí něčím shnilým", se dohodli. Ani Pedersen, ani jeho politický poradce Bård Flaarønning, který rovněž byl na palubě trajektu na cestě pryč od ostrůvku nechce útěk komentovat. Prohlásili jen, že se "cítí být s 22. červencem (pokud jde o vyjadřováním se médiím) hotoví". Norský zpravodajský server ABC Nyheter ale za základě policejních výslechů, záznamů telefonních hovorů a výpovědí svědků podává jiný obrázek. Předseda a další pobývali v hlavní budově na ostrůvku kdy krátce poté, co jiní členové jim zavolali s tím, že se mají co nejdříve dostat na lod', kde již bylo několik členů, kteří uslyšeli první výstřel a utekli k lodi. Cestou k ní spatřili mrtvoly prvních dvou zastřelených. Rychle probrali mezi sebou jestli mají přeplout k pevnině. Obávali se uložení pumy tam, ale zároveň je tam možná čekají další členové. Věděli, že v Oslu vybuchla puma a domnívali se, že nyní je obsazen ostrůvek, na kterém tábořili. Mysleli si, že útok míří proti celému Norsku a že se jedná o převzetí moci, ve kterém má prsty policie. Proto se obávali, že nikde není bezpečno - přistanou-li k pevnině, budou zastřelení. Než lod' vyplula, dívali se kolem a také nahoru na stráň vedoucí od hlavní budovy, odkud utíkali, k přístavišti, zda se tam někdo nachází, koho by mohli vzít sebou, ale nikdo tam zrovna nebyl. Proto lod' odplula, aby se co nejdříve dostali do bezpečí. Z lodě se pokoušeli dovolat na tísňové linky i přímo členům vlády pro zprostředkování dojezdu policie. Dva z pasažérů z trajektu slyšeli poté, co trajekt vyplul z ostrůku, střelbu a výkřiky mladých, kteří běhali a snažili se ukrýt nebo přeplavat na pevninu. Ti, kteří byli na trajektu, bylo požádáno, aby si lehli na dno lodě, aby se dostali do trochu většího bezpečí.