Pachatel bude obžalován za 77 úkladných vražd a možná obžalován za dalších 1000 pokusů o vraždu. Každá vražda a její průběh budou pojednány zvlášt' v samostatných bodech obžaloby. Policie navíc rozhodla, že každý z přeživších poškozených bude figurovat samostatně, individuálně, po jednom bodě obžaloby pro každého. Pod pojem poškození spadají mladí a dospělí přítomní na ostrůvku, kempinkoví hosté, po kterých pachatel střílel když pomáhali při záchranné práci i jiní přítomní v oblasti.

Mnoho právníků se staví kriticky ke způsobu, jak policie zvládla reagovat na pachatelovy telefonáty. Pachatel údajně volal z ostrůvku jen dvakrát, a to z náhodného telefonu, který si našel, a z jiného telefonu, který byl bez sim karty, což znemožnilo, aby mu policie zavolala zpět. Policie předložila výpisy ze záznamů telefonních hovorů, právníci se ale domnívali, že tento materiál je policií selektivně vybrán, aby kritiku umlčila. Proč si nemuže policie přiznat, že to nezvládla? Jakoby se snažila vytvořit dojem toho, že situace byla tak nebezpečná, zatímco dobrovolníci skočili do svých člunů a pustili se do záchranných prací. Policii zcela schází pokora a podle toho, co dosud vyplulo na povrch mohlo být během té půlhodiny ušetřeno několik životů, tvrdí právníci.

O hovoru pachatele byla předána zpráva vyšetřovacímu štábu v policejním okrsku, pod který ostrůvek Utøya spadá. Pokusil se zjistit kdo volal a zkoumali telefooní čísla, ale nestihli postoupit dál, než byl pachatel zadržen. Nicméně tvrdil pachatel, že pokud by se mu bývalo dostalo potvrzení o tom, že byla přijatá jeho kapitulaci, býval by operaci ukončil. V tom okamžiku však byla mobilní sít' i tísňová linka značně přetíženy kvůli telefonátům poškozených i jejich blízkých. 

Pachatel chtěl kapitulovat, protože měl pocit, že už připravil o život dost lidí na to, aby se to dostalo do médií a aby se tím rozšířilo povědomí o jeho manifestu. V tom okamžiku měla podle jeho předchozích odhadů být na cestě už policie. Když jeho hovor nebyl předán speciální policejní jednotce Deltě, se v lese na chvíli zastavil, aby zvážil bud' sebevraždu nebo pokračování. To první však bylo proti tomu, v co věří: pro ně byly šance změnit Evropu větší, když zůstane naživu, než kdyby zemřel. A tak pokračoval. Obhájce požádal o přístup ke zvukovým záznamům telefonních hovorů, mj. aby zjistil, zda budou mít význam pro trestněprávní okolnosti zločinů. Dle obhájce je důležité také ze společenského hlediska, aby byla zodpovězena otázka toho, jak v krizových situacích fungují ústředí pro tísňová volání a zda je za okolností jako ve dne 22. července kapacita dostačující.

Behringu Breivikovi byla po čtyřech týdnech o další čtyři týdny prodloužena vazba a také mu byla s platností na další měsíc uložena izolace od okolního světa se zákazem užívání médií, komunikace i návštěv. Pachatel to označuje za sadistickou metodu trýznění a prožívá izolaci jako jednotvárnou a nudnou. Soud je i nadále toho názoru, že hrozí nebezpečí maření důkazů a odkazuje na to, že se stále neví, zda existují spolupachatelé. Soud připustil, že byla spáchána chyba, když byla pachateli během prvního slyšení soudu vyměřena 4týdenní a ne 2týdenní vaba, jak to povoluje zákon. Nebylo proti rozhodnutí předneseno odvolání. Počítá se s tím, že jednou bude ukončena izolace a budou veřejně přístupná slyšení, kdy se tak stane ale není jisté. Behring Breivik vyjádřil přání dostavit se k soudu oblečen do fraku, což mu policie a soud nepovolily a to se stejným odůvodněním jako dříve (způsobilo by to zbytečně rušivé, urážlivé a provokativní vůči všem poškozeným a bylo by to proti důstojnosti soudu). Pachatel si přeje, aby slyšení byla otevřená, zatímco soud má obavy, že  pachatel bude tajně s někým komunikovat a zároveň se bojí o jeho bezpečnost. Jeden poškozený vyjádřil skrze svého právníka silné přání, aby mohl být při slyšení v pátek přítomen, bylo mu to ale odmítnuto. Poškozený měl zapotřebí vidět a vnímat to, jak se k případu staví obviněný. Poškozený je z rozhodnutí soudu zklamán a překvapen. Soud ve svém odůvodnění poukazuje na nebezpečí úniků informací, ale v médiích je dle právníka poškozeného plno informací, které už unikly.

Policie dostala příkaz použít všech dostupných prostředků pro zneškodnění pachatele, ale nemělo to nutně zahrnovat použití střelných zbraní. Brzy jim bylo jasné, že mají co do činění s osobou v policejní či strážní uniformě a usilovali o zadržení kohokoliv podezřelého v uniformě. Těm policistům, kteří byli přítomní v služebně v době, kdy příkaz dostali, byl příkaz brán jako extrémní. Kdyby se někdo pokoušel překonat ohrazení, aniž by předložil identifikační průkazku, měl být zadržen.

V době, kdy vybuchla puma ve vládní čtvrti byli v práci na policejní stanici v centru Osla pouze čtyři policisté. Obvod této policejní stanice zahrnuje celé centrum Osla včetně velvyslanectví po celém Oslu a také královský palác. Z oněch čtyř policistů byli dva indisponováni a pryč, protože vykonávali služby doprovodu. Více policistů se ale na místo útoku dostavilo – z nichž někteří z domova, jiní z jiných policejních stanic.

Byla založena politicky nezávislá zájmová skupina přeživších a pozůstalých podporujících se navzájem. Také byla založena skupina osob kritizujících jak s případem nakládají a jak se k němu staví média.

Ostrůvek Utøya byl v úterý v 1 hodinu v noci předán majiteli - mládežnické odnoži sociálně demokratické strany. Policie tam ukončila svou vyšetřovací práci.