Národní vzpomínkový obřad se odehrál v multifunkční hale Oslo Spektrum, kde se také konává koncert uspořádán při příležitosti udělení Nobelovy ceny. Jeviště bylo osvětleno jednoduchým modrým pozadím a stovkami svíček. Bylo pozváno kolem 6700 vybraných hostů, z nichž mnozí nosili bílé oblečení – a akce byla na mnoha televizních a rádiových kanálech vysílána v přímém přenosu. Akci moderoval přistěhovalka Haddy N’jie, která minulý rok dostala cenu za nejlepší výkon při moderování akce kdy se sbírají peníze pro lidi postižené hladomorem, chorobami a chudobou. Obřad byl zahájen tím, že zazněla píseň, která se dá do češtiny přeložit jako „Moje malá země“, která byla původně napsána pro burcování Norů, aby hlasovali pro členství Norska v EU, píseň ale po teroristických útocích 22.7. získala úplně jiný a zvláštní smysl. Píseň zazněla v dialektu zpěvačky, která ji zazpívala. Norský král a pak i premiér přednesli projev, herci postupně četli texty. Král řekl, že svoboda je silnější než strach a že jakožto otec, dědeček a manžel může jen tušit něco málo z bolesti, kterou mnozí pocit‘ují. Věří v otevřenou norskou společnost a demokracii a možnosti Norů žít svobodně a bezpečně. Tragédie Norům připomíná něco základního, co je spojuje. Starejme se o sebe navzájem, hlašme se jasně k názorům, které zastáváme a využívejme své možnosti pozitivně ovlivňovat společnost. Poděkoval premiérovi, dalším politikům a všem, kteří se zúčastnili prací, které následovaly po útocích. Král projevil ve svém projevu velice osobní účast, byl dotčen, hlas se chvěl, málem se rozbrečel, podle mnohých komentátorů a odborníků na rétoriku to byl dosud jeho zdaleka nejlepším projevem. Útoky silně poznamenaný premiér řekl, že nejdůležitějším úkolem norského národa dále bude podpora rodinám, které přišly o své milované, a které budou ještě dlouho truchlit a čelit těžkostem, které mohou ostatní jen vágně tušit. Premiér zdůraznil i dva další úkoly, které si myslí, že má národ před sebou a musí řešit v duchu „soudržnosti po 22. červenci“: Mít smysly otevřené pro náznaky terorismu a odpovídat na nenávist argumenty a všemi zbraněmi demokracie. Máme pozvat domů ty, kteří zabloudili a bojovat proti těm, kteří se uchylují k násilí. Má být posílena bezpečnost – viditelnou policií a pohotovými jednotkami rychleho nasazení, ale především prostřednictvím soudržnosti mezi občany. Každý z nás může být strážcem svobody. Společně tvoříme péčí, demokracií a bezpečností jakousi nezničitelnou ohradu proto násilí. Herci četli nahlas 77 jmén obětí, což přivedlo přítomné k slzám. Jména a fotografie obětí byly zobrazovány na velké obrazovce. Moderátorka vyprávěla příběh o tom, jak se zaměstnankyně Ministerstva dopravy, která se nacházela ve výtahu budovy poblíž tam, kde vypukla puma v Oslu, dostala ven i přes ten chaos, který panoval. Hudební program byl sestaven z orchestru norského rozhlasu a pestré směsi písničkářů, popových a rockových zpěváků a představitelů vážné hudby. Protože mnozí z obětí byli přistěhovalci, byl obřad přeložen do angličtiny, gruzinštiny a arabštiny. Rozhlasový orchestr, jedna rapová skupina plus sbor složen z členů těch národností, které byly zasaženy teroristickými akcemi, spolu zazpívaly jednu písničku o toleranci. Jeden z nejznámějších norských herců přednesl text napsaný jedním z těch světově nejproslulejších současných norských autorů. Jinde v Oslu byly vlajky staženy na půl žerdi a lidé pokládali u katedrály květiny. Před půldruhé hodiny trvající vzpomínkový akt v neděli byl přeživším a pozůstalým podáván oběd. Pak se severští premiéři, finská prezidentka a zástupci královských rodin z celého Severu sešli na vzpomínkové akci s růžemi v katedrále v Oslu.

Dle premiéra byly vzpomínkové akty na ostrůvku důležité pro proces braní ostrůvku jakožto místa srazu pro politickou aktivní mládež i jakožto symbolu toho, že se nikdo nemá obávat toho, mít politické názory a zúčastňovat se diskusí, zpět z pout teroru. Je to důkazem vládní odpovědi na teror: rozšířenou demokracií. Premiér zdůraznil potřebu národních vzpomínkových akcí, aby se celý národ podílel na vyjádření úcty vůči obětem, svou péči vůči zraněným a přednést poděkování záchranným sborům a jiným, kteří pomáhali a přispívali. S odkazem na vzpomínkové akce po tsunami v roce 2004, kde zahynulo 84 občnů Norska premiér míní, že vzpomínkové akce pomáhají zpracovávat žal.

Na obou místech byl přítomen zdravotní personál, policie i duchovní, kteří se snažili o útěchu a být profesionální oporou a poskytovat odpovědi. Mnozí z nich se také zúčastňovali záchranných a pomocných prací bezprostředně po útocích. Přítomní při páteční a sobotní akci reagovali pláčem, rezignací i hnevem. Každému bylo zajištěno soukromou povahu vzpomínkového aktu, míní pořadatelé. Návštívit místa činů je důležité pro úlevu, překonání strachu a vymezení přebujelé fantazie, která může člověka přemoci a dostat do slepé uličky. Byt‘ je skutečnost brutální je relativně jednoznačná a proto jednodušší myšlenkově-duševně zprácovávat. Přítomní se stavili k návštěvě ostrůvku a vládní čtvrti různě, asi převažovali ti, kteří se netěšili, obávali se, že to bude hrozné, ale zároveň považovali návštěvu na správnou a nutnou. Média neměla k vzpomínkovým akcím přístup.

Ve vládní čtvrti vedla vzpomínkový akt ministryně pro správu/správní záležitosti se svou spolupracovnicí a poradkyní. Policie přítomné provedla, vysvětlovala a odpovídala na otázky. Přítomní stáli od sebe poněkud zvlášt‘ a pokládali květiny. Zvláštní dojem udělal první pohled na vnitřní části budov od útoků. K vzpomínkovým aktům na ostrůvku v pátek a sobotu a ve vládní čtvrti v sobotu dalo podnět Norské ředitelství pro zdravotní záležitosti. Potlesk, úsměvy, zpěv a soudržnost uvolnily přítomné návstěvníky ostrůvku a vládní čtvrti z pout teroru a přispěly do určité míry k tomu, že žal polevil. Přeživší, pozůstali a jejich blízcí opět naplnili místa útoků radostí. Během pátku a soboty se jich na ostrůvku sešlo zhruba 1500. Z 69 dotčených rodin přijalo nabídku přibližně 50 a z každé rodiny přijelo v průměru 6-7 osob. Kromě toho přijel doprovod a kontaktní osoba z každého okresu. Asi třetina jich příjela v pátek. Policie poprvé od útoku na ostrůvku umožnila jeho zpřístupnění a přeživší, pozůstali a jejich blízcí byli na ostrůvek přepravováni autobusy, převozem, plavidlem pobřežního a námořního záchranného sboru a speciálním plavidlem armády. V sobotu se kolem 250 přeživších a pozůstalých sešlo ve vládní čtvrti. Na obou místech se sešli, aby spatřili místa činů a psychicky zpracovávali svůj žal. Bylo to pro ty, kteří se dostavili drsný zážitek, ale zároveň úlevou, že se mohli vrátit na místa, kde se mohli soustřed’ovat na žalu. Mnozí polkládali květiny, vzpomínkové vzkazy a zapálili svíčky na místech, kde vrah postřílel jejich kamarády. Také ukázali svým nejbližším místa, kde běhali, plavali a schovávali se, aby unikli pachateli. Ve snaze uvolnit atmosféru na ostrůvku od svíravých pout teroru byly předneseny projevy a zpívalo se. Premiér vyjádřil svoji úctu těm, kteří se sobotní vzpomínkové akce nezúčastní, kteří si myslí, že na návrat je ještě brzy a možná se tam už nikdy nebudou chtít vrátit. Přislíbil svou účast na táboře příští rok a že bude s účastníky nocovat. Poté zazněl potlesk, který byl slyšet až na pevnině naproti ostrůvku.

Skupina A-ha, která v 80. letech pronikla na světový trh s hudbou, bude při příležitosti 90minutového vzpomínkového aktu „znovusjednocená“. Pozváni budou pouze vybraní hosté – přeživší, blízcí přeživších i obětí a jiní, kterých útoky přímo dotkly, spolu se členy záchranných sborů ad, a také zástupci parlamentů i královských rodin celého Severu.

 

19. a 20. srpna bude blízkým, resp. přeživším v rámci procesu vyrovnávání se se žalem umožněno navštívit ostrůvek Utøyu. Ostrůvek dosud ještě není zpřístupněn.

 

Až se rozeběhne s pachatelem soudní proces, největší v dějinách Norska, nebude v obyčejné soudní síni dost míst. Začala práce s hledáním míst pro tisíce lidí-účastníků. Poškozených je mnoho, někteří utrpěli částečnou pracovní neschopnost. Někteří psychologové ad. míní, že by žal měl být – podobně jako různé těžké životní situace jako rozvod aj. - považován za důvod pro vystavení neschopenky se vším, co z toho vyplývá.

 

Desetičlennou komisi, která bude přezkoumávat rozhodnutí policie, povede právnička Alexandra Bech Gjørvová. Má za to, že práce bude rozsáhlá a složitá. Zjednodušeně má komise odpovědět na otázku co se stalo 22. července a jak se můžeme od událostí poučit.

 

Rozhořel se složitý spor o zbrojních zákonech. V Norsku je 1.2 milionů zbraní, rozděleno na cca. půl milionu majitelů. Policie přiznává, že mnohdy přide zkrátka a že je klidně možné stát se členem třeba pistolního klubu, zůstat u něj dejme tomu půl roku, zrušit své členství a stát se šedou eminencí. Policie pak má velmi omezenou kapacitu a chabé rutiny na to, aby sledovala pohyb takových osob a to, jak nakládají se zbraněmi dál. Vlivný Svaz myslivců a rybářů si přeje, aby měl každý i nadále co nejširší výběr zbraní, mezi kterými si může vybrat tu či ty, které se mu líbí a hodí. Pachatel měl dvě legálně držené zbraně, z toho poloautomatickou pušku takového druhu, který je např. ve Švédsku zakázána. Svaz si myslí, že zbraň jako taková není nebezpečná, jen člověk za zbraní a jeho postoje a záměry se zbraní.

 

Behring Breivik nepůsobil na ty, kteří ho znali, at' už z vidění či „na dálku“ přes Facebook, příspěvky do diskusí ad. jako zvlášt' radikálního nacionalistu a odpůrce Islámu a islamizace. Spíše vyvolával dojem umírněného diskutujícího, který intelektuálně předčil mnoho jiných. Nebyl aktivním přispivatelem do diskusí.

 

V Norsku je těžké najít někoho, kdo tak či onak není dotčen hrůznými činy pachatele. Někteří tvrdí, že útoky byly provokace proti všemu, čím jsou. Otřáslo je to až po duši. Emoční tsunami po útocích „setřásl“ národ dohromady, otázka je ale jak dlouho tento stav bude trvat. Mnozí se ptají jak lze odbourávat strach, skepsi a odpor. Jsou různé stupně – od úplného odmítání po bezmeznou naivitu a přizpůsobování a podřizování se druhým. Muslimové po útocích začali zvát k sobě nemuslimy, aby se s nimi lépe seznamovali. Prý na to nestačili, tolik nemuslimů k nim začalo proudit.

 

Vyšlo najevo, že policie nikoliv z taktických důvodů, nýbrž z obav o bezpečnost kempinkových turistů kvůli domnělé náloži v zaparkovaném autě pachatele, zvolila jiné a o 3 km vzdálenější místo srazu. Odtud vyrazila v člunech směr ostrůvek, nikoliv z nejbližšího přístaviště hned naproti ostrůvku, na břehu pevniny. I toto mohlo přispět k zpoždění zásahu policie.

 

V sobotu 13. srpna byl útok na ostrůvku za přísných bezpečnostních opatření zrekonstruován. Bylo to poprvé od jeho zadržení, co byl Behring Breivik mimo zdi věznice. Pachatel oblečen do červeného svetru a neprůstrelné vesty, přivázán k policitovi lanem, osm hodin předváděl co dělal a jak to dělal. Policie předala režii pachateli a požádala ho, aby prošel svoji "trasu" po ostrůvku znovu a předvedl přesně jak držel pušku a jak se hýbal. Někdy zaváhal a dělal si přestávky, většinou ale hned na první pokus znovunalezl místa, kde se  v osudný den nacházel. Přitom se na dotazy policie snažil vzpomenout na to, jak ti, po nichž střílel, vypadali a co měli na sobě. Byl s to popsat asi desítku osob. Působil klidně a vyrovnaně, však jako dotčen, nebyla to ale lítost, kterou jevil. Spekulovalo se o tom, jestli to mohla být hrdost z toho, že se mu jeho operace povedla. Nikdy se však nesmál a zřídka se usmíval. Na návrat na ostrov se netěšil. řekl, že se mu během vraždění napnul každičký sval v těle, a že se k pokračování musel nutit, i když se zpěčoval každý sval.  Střílel kolem těch, kteří plavali, aby je zastrašil. Chápe, že na něj veřejnost nahlíží jako na démona. Rekonstrukce bude mít význam pro další vyšetřování, během kterého bude rekonstrukce srovnávána s výpověd'mi svědků a dalšími informacemi. Byl pořízen videozáznam, který bude přehrán u soudu. Rekonstrukce byla cenným vizualizujícím „cvičením“, kde se zejména těm, kteří sami nebyli přítomní, lépe ozřejmil postup událostí. Je málo pravděpodobné, že policie provede podobnou rekonstrukci za doprovodu pachatele ve vládní čtvrti. Jedním z důvodů je existence množství snímků z monitorovacích kamer. Policejní vrtulník, který stál na zemi zatímco se střelba odehrávala, kroužil nad ostrůvkem z obavy, že se někdo pomstychtivý o přítomnosti pachatele dozvěděl. Kromě toho policisté hlídkovali na ostrůvku, na jezeře a na břehu naproti.