Obviněný se dle norského listu Dagsavisen měl přiznat jednomu ze svých obhájců Geiru Lippestadovi, že kdyby se ho ve vládní čtvrti některý z policistů pokoušel zastavit, vsadil by svůj život, aby se ubránil. Použil byl zbraň, kterou nosil, proti komukoliv, kdo by se mu snažil překážet. Dle listu Behring Breivik během výslechů prý ještě nic neřekl o tom, zda by se policii vzdal, kdyby se ho pokoušeli zadržet poté, co puma vybuchla, ale dle obhájce se vyjádřil v tom smyslu, že by tak neučinil. Záměr obviněného bylo způsobit pokud možno co největší zkázu a zabít co nejvíce lidí, aby toto vyvolalo pozornosti dost na to, že si mohl být jistý, že jeho manifest bude šířen po celém světě. Poté co prostřednictvím rádiového vysílání zaslechl rozsah škod způsobených ve vládní čtvrti učinil definitivní rozhodnutí o pokračování akce. Lippestad zdůrazňuje, že toto souvisí s klientovým chápáním skutečnosti, kterému je obtížné rozumět. Mnoho reakcí na tento, podobně jako na jiné výroky obhájce, se točí okolo jeho strategie. Mnozí mají plné zuby toho, že to, co říká Behring Breivik je obecenstvu neustále zprostředkováváno někým jiným. Někteří si kladou otázku, zda se jedná o domluvenou roli obhájců aj. nebo zda je to způsob jak přes média dopředu, dříve, než se dostal k soudnému procesu, vést tento případ. Jsou hlasy, které hovoří o fiktivních motivech a zamlčovaných stránkách případu a že pachateli je soudcem (během slyšení) i obhájcem bráněn v tom, aby podával svou verzi o motivu a vůbec aby se vyjadřoval přímo. Dokonce se můžeme dočíst a lze slyšet teorie o tom, že Behring Breivik možná byl nástrojem nového světového řádu. Ti, kteří předkládají tyto teorie se odvolávají na tvrzení svědků mezi mladými na ostrůvku, kteří slyšeli střelbu z více míst současně. Zpochybňuje se snaha nic neskrývat a vše odhalovat. Pozůstali a přeživší se nesmí zúčastňovat slyšení ani číst vyšetřovací materiál. Paralelně s tím policie vyšla s několika novými vysvětleními poté, co začaly kritické hlasy klást otázky "obnažující" citlivá místa, která by mohla kompromitovat mnoho osob na vysokých pozicích.   

 

Počítačové problémy mohou učinit přítrž eventuelnímu dlouhému pobytu Behringa Breivika ve věznici. Obviněnému nemůže být odsouzeno k delšímu trestu než je 21 let dle paragrafu o terorismu, který je nyní v platnosti. Příčinou toho je, že nový zákon, který zvýšil maximální trest z 21 až na 30 let žaláře není zaveden dva roky poté, co byl schválen. Ministr Knut Storberget ze sociálně demokratické strany, který byl ministrem spravedlnosti tehdy, stejně jako nyní, sliboval rychlé uvedení v praxi. Podle norských novin Adresseavisen jsou počítačové systémy policie zastaralé a neschopné zpracovávat nový zákon, což je údajně důvodem proč zákon stále ještě nevstoupil v platnost. Vyžádá to velké změny policejních systémů, aby bylo toto zavedeno a bude to trvat několik let. Reakce národní skupiny na podporu lidí dotčených útoky jsou okamžité a rázné. Organizace to označuje na nepochopitelné a nepřijatelné. Ministerstvo bylo již v roce 2006 tehdejší policejní ředitelkou Ingelin Killengrenovou poinformováno o počítačových problémech a nutnosti nových investic. Ministr Storberget ale těmto investicím nedával přednost. Pachatel ale stejně může být odsouzen k 30 letům žaláře, pokud státní zástupce dospěje k tomu, že je vhodné a správné použít paragrafu o zločinech proti lidskosti. Znění tohoto paragrafu zahrnuje mj. větu, že "Kdo se dopustí rozsáhlého nebo systematického útoku namířeného proti civilnímu obyvatelstvu může být uložen trest odnětí svobody na dobu až 30 let. Odborníci byli dosud ve svých názorech nejednotní, zda je tento paragraf v tomto případě uplatňovatelný.     

 

"Norové po uplynutí nějakého času přijímají vše", míní mnozí pisatelů. Vyzývají k občanské neposlušnosti proti chystanému rozšířenému monitorování toho, co se píše na internetu, cenzuře, sledování pohybů osob atd. Strach udržují obyvatele pevně svírány v rukou úřadů a tento strach spočívají také ve strachu ze strachu (je to "nakažlivé"). Mnozí varují proti tomu, aby norské úřady intenzitou a rozsahem spionáže směrované proti vlastnímu obyvatelstvu nepředčily země od kterých se většina distancuje a se kterými si nepřejí být srovnáváni. Diskuse se jen hemží názory jako např. jestli je po útocích větší legitimita monitorování je to výsledkem nevalné kvality práce policie v letech před těmito událostmi.  

 

Jak zástupci médií, tak přeživší a pozůstalí mohou být přítomní, až se v soudní sini bude konat další slyšení, kde se bude rozhodovat o dalším držení ve vazbě. Tuto možnost připouští policie. Sám Behring Breivik během slyšení nejspíše nebude osobně přítomen, nýbrž zůstane ve věznici, odkud se bude vyjadřovat přes tzv. videolink. Datem bude 14.11. Přeprava a přítomnost pachatele v soudní budově v Oslu je udajně velmi náročná a navíc mu právnička některých z přeživších a pozůstalých Mette Yvonne Larsen a ti, které zastupuje, "nechtějí dávat větší prostor k tomu, aby se vyjadřoval, než potřebuje". To by prý také snížilo zátěž na ty poškozené, kteří chtějí být u soudu přítomní. Toto však není stanovisko, které sdílí pachatelovi obhájci. Ti pracují pro to, aby jejich klient mohl být přítomen. Sám obviněný jasně prohlásil, že si u slyšení přeje být osobně. Obhájci jsou velmi skeptičtí k tomu, že se bude vyjadřovat přes videolink, což dle nich souvisí s nejistotou, zda budou jeho práva při takovém řešení plně zachována. Je to prý něco jiného vyjadřovat se před kamerou v cele, než před soudcem u soudu. Nová pravidla od 1. září umožňují soudu odepřít obviněnému právo dostavit se k soudu když se mají konat slyšení. Dříve musel být obviněný dotázán a odsouhlasit výslech ve věznici. Argumenty policie jsou takové, že by to bylo levnější i bezpečnější, kdyby se Behring Breivik vyjadřoval ze své cely. Pro všechny, kteří budou přítomní v každém případě bude platit zákaz pořizování záznamů ze slyšení. Nesmí se z něj referovat nic jiného než samotné závěrečné rozhodnutí. Tajemník Nils E. Øy norského svazu editorů to považuje za kladné, že budou "dveře soudu" alespoň malinko pootevřeny. "Jsme toho názoru, že již uplynul natolik dlouhý čas, aniž mohla policie dokázat, že se na útocích podídelo osob více, že izolace a mlčenlivost jsou neudržitelné. Doufáme, že soud pořádně posoudí i otázku, zda bude možné o něčem ze slyšení poreferovat. Soud rozhodl, že přeživším po teroru nebude umožněn přístup k nejdůležitějším dokumentům z vyšetřování. Zmíněná Mette Yvonne Larsen toto nazývá "nepochopitelným" a tím má na myslí určitou nedůslednost, když policie zároveň chce umožnit přístup médiím ke slyšení, jelikož nebezpečí zmaření důkazů údajně již neexistuje. Právnička má pochopení pro přítomnost zástupců médií u soudu, nechápe ale proč poškození nemají právo vidět oné dokumenty. "Dříve nebo později musejí být informována média, ale přála jsem si, aby poškození byli těmi prvními, kdo k nim získají přístup. Soudní odmítnutí bylo velkou prohrou a způsobuje, že se dostatečně nepřipravíme." K některým dokumentům přístup získali, policie se ale bojí úniků informací, pokud by získali přístup ke všem.          

 

Policie nyní na rozdíl od dřívějších tvrzení tvrdí, že od chvíle, kdy první policejní tým doplul na ostrůvek nebyla na pochybách, že pachatel jednal sám. Speciální zásahová jednotka, která do oblasti dorazila o 13 minut později však obdržela zprávu o tom, že pachatelů mohlo být více. Otázka počtu pachatelů nicméně neovlivnila hodnocení situace policií.

 

Hlavní statní zástupce sdělil, že statní zastupitelství zvažuje neobžalovat Behringa Breivika ze všech pokusů o vraždy na ostrůvku, aby policie ušetřila lidské a finanční zdroje. Jeden z právníků pozůstalých ale v reakci na toto tvrzení pohrozil obžalobou proti státu, pokud se tak stane. Pachatel střílel na několik lidí, aniž by je zasáhl a jsou to tyto pokusy o vraždy, kolem kterých se spor točí. Na přísnost trestu by to ale stejně nemělo mít vliv, soudí norské noviny Klassekampen. Čím víc bude trestní proces zjednodušen, tím pravděpodobnější bude rozsáhlá žaloba pozůstalých proti státu prostřednictvím jejich právníků. Mnoho zdrojů v policii tvrdí, že velká část oněch 569 poškozených v tomto případě nebude v žalobě proti pachateli zahrnuta. Onen právník má za to, že pokus o vraždu je natolik vážným porušením norského práva, že ještě nikdy - ani v období po válce - obžaloba nebyla zavržena z důvodu, že si vyšetřování vyžádá příliš lidských a finančních zdrojů.

 

Jak policie, tak někteří diskutující na internetových forech připouštějí, že pachatel během útoků možná byl v nějakém fantazijním světě, kde se ocitl vlivem dlouhodobého a intenzivního hraní násilných počítačových her. Útok proti táboru mladých na ostrůvku má rysy, které se v lecčemž podobají počítačovým hrám. Možná nedokázal jasně rozlišovat mezi skutečností a fantazií, byt' to obviněný sám zapírá. Na druhou stranu během výslechů užívá hodně pojmů ze světa počítačových her. Lidé reagující na tyto teorie policie si ale kladou otázku, zda se nejedná o manipulaci pro skrývání pravého motivu zločinů a odpoutání pozornosti pryč od tohoto motivu. Ti, kteří v norském státu vidí přehnané poručnictví, rostoucí nerovnost a nezdary stávající politiky v některých oblastech se zmiňují o falešnosti politického vedení, jsou ale přesvědčení, že motiv - dle nich je to pachatelovou kritikou společnosti - vyplují nahoru. Dříve policie uváděla manifest, nyní počítačové hry. Veřejnost je manipulována a strach ovládá norskou společnost, strach z monitorování a izolace, pokud člověk není politicky korektním. Protože motiv je politický je citlivým. Vzácně i debatující přirovnávají Behringa Breivika k velkému dítěti, které hraje nějakou hru, do které zaprogramoval sebe samého do hlavní role. Chápe, že se ocitl na šikmé ploše a že je nutné hru zastavit, nemůže z vlastního podnětu z toho ven a v hloubi duše přeje, aby někdo zasáhl a "vytrhl mu z rukou hračky", tedy zbraně, kterými se v průběhu útoků oháněl. Možná si ale nebyl vědom, že jeho chápání světa je jakýmsim "duševním gulášem". Třeba sám doufal, že bude čapnut a zadržen dříve, než udělá něco dalšího špatného. Možná čekal na to, než mu někdo zvenčí /mimo bublinku, ve které žil/ vytáhne ze zásuvky zástrčku z hry. Měl odchylující se představy o vlastním významu a sžil se s hrací konzolou do té míry, že se to podobalo stav psychózy a stal se aktivním účastníkem hry na život a smrt. Manifest mu byl návodem a sám byl řídící figurkou ve své hře, kde o výsledku rozhodl jedině on sám. Psychiatři a psychologové se sotva dohodnou na jeho stavu. K tomu přispíval i dávky léků, které si určil pachatel sám a které mu asi rozmazával hranice mezi skutečností a fantazií s výsledkem, který byl pro Norsko naprosto devastujícím.

 

Zbytky vraku avie z autopůjčovny, která byla použita na přepravu pumy k vládní čtvrti, byly sestaveny a snímky byly vyfotografovány, aby posloužily jako důkaz v soudním procesu. Zadní část avie dopadla o více než 100 m od místa výbuchu. Zbytky vraku jsou také chemicky testovány, aby se přišlo na složení pumy. Vyšetřovatelé chtěli mj. zjistit v jaké části auta byla puma umístěna. Zjistili shody mezi výsledky sestavení zbytků vraku, výpověd'mi a výsledky rekonstrukce výbuchu provedené vozem stejné značky jinde. 

 

Policie zvážila, že odmítne žádost Behringa Breivika z ledna 2011 o držení pistole typu 9 mm Glock 17, jedné z těch zbraní, se kterými pózuje na fotografiích. Nabyla skepse k odůvodnění žádosti a zavolala mu, aby vyžádala doložení potřeb a účelů pro držení a používání této zbraně. V jednom e-mailu radil tehdejší předseda pistolního klubu, jejíž byl obviněný členem, jak svou žádost zformulovat, aby mu bylo vyhověno. Kvůli pochybnostem se mu čekání protáhlo, až mu v březnu vyšli vstříc. Během střelby na ostrůvku byl ozbrojen toto pistolí i poloautomatickou puškou. Aby mohl být členem pistolního klubu musel mít svou zbraň, což byl fakt, ke kterému policie dala své "ano" na závěr vyřizování žádosti.

 

Norská policie vyšla médiím vstříc a poskytla novou fotografii pachatele. Média si stěžovala na to, že k dispozici byly kromě těch, které pořídily bezpečnostní kamery ve vládní čtvrti, novináři během rekonstrukce na ostrůvku a před jedním ze slyšení, jen snímky, které si pořídil sám pachatel. Na nich pózuje se zbraní a v uniformě a následně je umístil na internet. Behring Breivik dosud odmítal, aby byl vyfotografován policií. Předseda Komise Alexandra Bech Gjørv nevylučuje, že by Komise sama požádala policii o umožnění výslechu obviněného. Komise má nyní po čase "rozsáhlý" přístup k vyšetřovacímu materiálu a skrze hlavního státního zástupce i k záznamům z výslechů. Dosud policie provedla 14 výslechů o délce až 12 hodin a celkově blížící se 100 hodinám a policie doted' má z nich 450 stran popsaných.  

 

"Za teroristickými útoky na Norsko 22.7.2011 stál Izrael za podpory USA". Takto zní tvrzení jednoho z nejznámějších konspiračních teoretiků ve Velké Britanii, historik, filozof a astronom Nicholas Kollerstrom. O snímcích pořízených v minutách před vybuchnutím pumy ve vládní čtvrti říká, že jsou naaranžované a že na nich figuruje herec. O kráteru v té samé lokalitě způsobeném pumou bez další argumentace tvrdí, že ji nemohla způsobit jednoduchá puma z umělého hnojiva. Dále míní, že norská policie zmařila důkazy tím, že vyhodila do povětří na farmě nalezené hnojivo a chemikálie. Kollerstrom nyní představuje svou alternativní verzi o útocích ve zprávě Komisi 22. července. Předseda Komise Alexandra Bech Gjørv diplomaticky odmítá komentovat tuto, podobně jako jiné jednotlivé zprávy-příspěvky, jen podotýká, že si Komise cení každého příspěvku, který se jí dostává a slouží její orientaci v problematice. Komisi se zatím nedostalo mnoho korespondence, ve které se tvrdí, že za útoky stáli další lidé kromě samotného Behringa Breivika. Úkolem komise ale není vyšetřovat, nýbrž zmapovat a hodnotit schopnost či neschopnost společnosti odhalit, chránit se proti a zvládat následky teroru obecně. Kollerstrom míní, že si USA dlouho přály poučit Norsko a usadit ho mj. kvůli podpoře norských vlád Palestíncům a nevyhovující pohotovosti pro případ teroristických útoků. Odhalená sít' norských policistů v důchodu, kteří byli najati jako bezpečnostní odborníci pro americké velvyslanectví v Oslu dle Kollerstroma podporuje jeho teorii. Za útoky může stát nová sít' nazývaná "Stay behind" neboli česky "Zůstávat vzadu", kterou po 2. světové válce nechaly vybudovat vlády mnoha zemí NATO, vč. Norska. "Čelíte zrádcům, jinými slovy osobám, které nejsou vůči Norsku loajálními", uzavírá svou zprávu Kollerstrom a nabízí, že rád příjede do Norska, aby odpovídal na otázky, které by na něj měla Komise.