Podzemní garáže si odnesly část těch tlakových vln, které vytvořila puma, která vybuchla ve vládní čtvrti. Jinak se mohla výšková budova vedle, kde má v nejvyšším patře svou kancelář norský premiér, zhroutit.

 

V pondělí 17.10. stal pachatel napočtvrté před městským soudem v Oslu. Očekávalo se, že opět přednese projev, který skládal na cele, a že opět bude soudcem přerušen, nebot' minule v projevu zabrousil do záležitostí, které se jeho případu netýkají. Před minulým slyšením pachatelův obhájce Geir Lippestad požádal, aby izolace skončila. Izolace lze prodloužit pokaždé na čtyři další týdny. Očekává se, že to bude vedení věznice Ila, kde je pachatel ve vazbě, a nikoliv policie, která o prodloužení izolace požádá. Pro pachatele to nejspíše žádnou zmenu nepřinese, opatření na jeho bezpečnost jsou už zavedena. Údajně mají hlavně chránit pachatele před jinými vězni. Ani pachatel sám si nepřeje s nimi kontakt. Prý je ve věznici na pomyslném žebříčku nejníže ten, který ublížil dětem. Je ale jasné, že jednou samovazba skončí. Policie si ale nadále přeje neveřejná slyšení a odůvodňuje prodloužení zákazu pořizování záznamů tím, že se obává promarnění důkazů a předávání zpráv pachatelem jiným, v soudní síni nepřítomným, osobám.

 

Policie je stále nakloněná tomu, že pachatel neměl komplice, nicméně nabyla dojmu, že některé informace záměrně zamlčuje. Pachatel se přiznal, že o některých skutečnostech lhal, aby někoho chránil. Policie neví, kdy vyšetřování skončí. Podle plánu se má hlavní soudní proces rozjet během prvnho pololetí příštího roku, stále se ale pracuje na tom, aby se určilo kde to bude. Spekuluje se, že by začátek mohl být ustanoven na 10. dubna. Zatím ale nebylo ustanoveno datum kdy má být návrh na obžalobu zaslán státním zástupcům, kteří povedou soudní proces. Očekává se, že pozornost ze strany médií bude mimořádný a že se procesu zúčastní cca. 1200 pracovníků médií aj, že bude nutné najít místo na parkování 15-20 autobusů pro vysílání snímků přes satelit a na postavení pavilonů na přímá vysílání.

 

Komise 22. července nebude zveřejňovat žádné dílčí zprávy, jen zprávu konečnou. Odůvodňuje to obavami, že by někdo předčasně dospěl k chybným závěrům. Komise má podat zprávu 10. srpna 2012.

 

Ministr spravedlnosti zavolal jedné z právniček zastupujících přeživší a pozůstalé a tlačil na ni, aby zmírnila svou kritiku postupu policie na ostrůvku. Proti tomu reagovala i unie právníků, jiní politici i ze strany ministra ad. Jiní se stěžují na důslednější cenzuru a snížení stropu pro zveřejněn názorů a zase jiní ukládají sebecenzuru, berou zpět tvrzení, která kdysi přednesli a distancují se od minulosti. Pod obecním tlakem se raději podřizují, než aby čelili případným problémům. Panuje snaha o větší konformitu a splynutí s davem. Politická korektnost semlela kritické hlasy a politické vedení místo toho, aby šlo příkladem a dle slov premiéra bylo pokornější, otevřenější, demokratičtější a tolerantnější, než dříve, je tomu dosud naopak, a dokonce přitvrzují dle názoru mnohých nepřípustným a zcela nebývalým vměšováním se. 

 

Mnozí z přeživších pracovníků ministerstev ve vládních budovách zasažených pumovým útokem a kolem se bojí dalších útoků a neradi se vrací do práce, dokud nebude lepší bezpečnostní situace.

 

Utichla sympatie s obět'mi a pozůstalými. Ti, kteří možná trpí nejvíce, se odmlčeli, na rozdíl od těch "silnějších". Jeden z blížkých jedné z obětí situaci přirovnává k tsunami v r. 2004, kdy zemřelo 84 Norů. Mnoho lidí je v zranitelné situaci a lze pochybovat o kompetencích místních (okresních) institucí a jednotlivců nakládat s trémy jako po nějaké válce. Po tsunami byli lidé také odkázáni na mstní zdravotnický aparát a své stálé lékaře, což povedlo k tomu, že se mnohým nedostala náležitá pomoc.

 

Pachatelova matka se přes svou právničku odvolala k nejvyššímu soudu proti rozhodnutí, že nebyla považována za poškozenou v případu a nebyl jí udělen právník.

 

Mnozí z těch mladých, kteří útok na ostrůvku přežili, mají problémy ve škole s abscencí nebo prostě tam skončí. Obecně se organizace blízkých obětí i přeživších velice stěžovala na chybějící pomoc v okresech, kde bydlí. Na druhou stranu je mezi těmi, kteří se zúčastnili záchranných prací na ostrůvku je málo lidí v neschopnosti v důsledku zážitků, které se jim tam dostaly.

 

První policisté, kteří oblečeni do neprůstřelných vest a přileb dorazili na břeh naproti ostrůvku, nezasáhli, nýbrž požádali náhodné civilisty, kteří byli na místě přítomni, aby se ve svých soukromých lod'kách vydali směrem na místo srazu, kam přijíždělo více policistů, aby si je tam pomohli vyzvednout. Dobrovolně se kromě toho vydávali směrem na ostrůvek, aby zachránili mládež na útěku. Pohyby loděk po jezeře probíhaly zatímco stále ještě byla slyšet střelba, která je potenciálně mohla zasáhnout. Policie je požádala, aby svolali i své známé, kteří mají také přístup k lod'kám. Policie odmítá zapojit se do diskuse se svědky přes média a odkazuje na evaluační zprávy, které budou vypracovány. Předseda organizace blízkých obětí i přeživších žádá od policie odpovědi na otázky co se vlastně dělo na ostrůvku a kolem v osudný den. Verzí je několik. Policie odkazuje na to, že podat souhrnné vysvětlení v evaluaci prostřednictvím vyšetřování bude trvat nějaký čas.

 

Právníci zastupující přeživší a pozůstalé byli obviněni za poskytnutí snímků ukazujících pohyby pachatele před vybuchnutím pumy ve vládní čtvrti médiím. Snímky byly přísně důvěrné. Právníci se domnívají, že zdroji byli někteří z vyšetřovatelů a myslí si, že zveřejnění snímků nepoškodí jejich snahu o získání přístupu k dokumentům vyšetřovatelů. Toto ale bylo několikrát městským soudem odmítnuto. Právníci se odvolávali.

 

Podruhé proběhla rekonstrukce masakru na ostrůvku Utøyi za přítomnosti 28 osob z řad zdravotního personálu, který se zúčastnil záchranných prací po masakru. Rekonstrukce je součást zpracování treumatických zážitků za jiných okolností a pomohla zdravotníkům na cestě vyrovnání se s tragédií. Celkem se ale záchranných prací zúčastnilo daleko více lidí - bylo jich přes 100 a kromě toho 42 sanitek, čtyři autobusy a sedm vrtulníků.

 

To, že na vyšetřování útoků jsou vynakládány nemalé lidské a finanční zdroje, vede mj. k tomu, že se neustále prodlužuje seznam případů, které čekají na vyšetřování. Zdá se, že se těmto případům nedostává taková priorita, jakou by si zasluhovaly. Kapacita policie to nedovoluje. Týká se to případů krádeží, loupeží, vloupání, znásilnění, násilí a drogové kriminality. 150 nejlepších a nejzkušenějších vyšetřovatelů nechali vše stranou, aby se mohli věnovat výhradně vyšetřování teroristických útoků.

 

Novináři vyvíjejí na zaměstnance věznice, kde je ve vazbě Behring Breivik, nátlak, aby z nich dostávali informace o něm. Fotografují příslušníky vězeňské služby, poznamenvají si poznávací značky aut a "evidují" zaměstnance. Volají jim do soukromí, shánějí kontaktní údaje o nich i přes příbuzné ad.

 

Strážci budov ministerstev udeřili zpět proti kritice, že nic nepodnikli, aby přemístili vůz s pumou, který pachatel zaparkoval před výškovou budovou s kanceláří premiéra a ministra spravedlnosti ve vládní čtvrti. Neměli pravomoce ani předpoklady k tomu, aby tomu zabránili, aby byla avie na tom místě zaparkována. Museli by nejprve zjistit, komu auto patří a pak objednat odtažení. Ulice Grubbegata, kde pachatel zaparkoval, je totiž veřejně přístupnou ulicí, po které může jezdit a kde může zaparkovat kdokoliv. Ulice není na území vládního pozemku. Protiprávně zaparkovaná vozidla mohou odtáhnout jen pracovníci komunální odtahové služby.  

 

Deset monitorovacích kamer zachytilo v minutách před i po zaparkování auta s pumou pachatele v pohybu. Na sobě měl oblečení připomínající tomu, které nosí policisté ze zásahové jednotky. Měl neprůstřelnou vestu, tmavé kalhoty, na oblečení měl reflexe, dále nosil přilbu s hledím a zbraň jak v ruce, tak v pochvě na boku, aniž bylo toto oznámeno policii. Strážci nepochytili, že byl pachatel ozbrojen. V případech, že si všimnou něčeho podezřelého mají v instrukci nezasahovat, nýbrž oznámit tuto skutečnost policii. Podle policie ale toto nikdy oznámeno nebylo, v příkrém protikladu k tomu, co tvrdí sami strážci budov ministerstev. Ti tvrdí, že byla oznámena monitorovací ústředna, která zahájila práci s identifikací řidiče.

 

Diskutuje se o tom, že policie v žádném případě nemohla zabránit, že puma ve vládní čtvrti vybuchla, jen by eventuelně mohli - kdyby bývali byli zareagovali tak pohotově - zadržet pachatele dříve, než se dostal k druhému pronajatému autu, nasedl a odjel k ostrůvku Utøyi. Osm minut to trvalo od zaparkování avie, než vybuchla puma. Diskutující také poukazují na to, že postupem času se bystrá pozornost a ostražitá podezíravost strážců oslabují. Lidé přichází a odchází, auta přijíždí a odjíždí, nic mimořádného se neděje a toho využil atentátník.  

 

Soud vyšší instance rozhodl o tom, že slyšení v pondělí 19. září proběhne za zavřenými dveřmi. Pachatel s obhájci se nebudou proti tomu odvolávat, byt' si pachatel přál veřejné slyšení.

 

Policie brání právníkům obětí a přeživších v tom, aby mohli nahlédnout do všech vyšetřovacích spisů, protože si ještě ověřuje zda byli spolupachatelé a obává se, že by se k těmto spisům dostali případní spolupachatelé. Toto je obsahem dopisu žalobkyně Hilde Strandové právníkům, v příkrém rozporu s tím, co několikrát dříve řekl jiný žalobce, Christian Hatlo. Ten mj. řekl, že "každým dnes jsme si jistější tím, že se mu (pachateli) povedlo toto provést sám. Detailně vysvětluje, jak to provedl, a to, co řekl, může být pravdivé." V Norsku známý právník John Christian Elden míní, že je nešt'astné, když z úst  žalobců přicházejí natolik odlišná tvrzení, což může mezi přeživšími a jejich rodinami vyvolat nepříjemnou nejistotu ohledně toho, zda je (jsou) na svobodě ještě spolupachatel(é). Zatímco Hatlo přispíval k určitému uklidnění, Strandová rozdmýchává neklid a znepokojení, míní Elden. Ten žádá o větší sjednocení názorů na otázku spolupachatelství, pokud jde o výroky žalobců. Právníci obětí a přeživších podepsali 2. srpna po nastolení otázky vydání spisů prohlášení o mlčenlivosti a očekávají, že policie svůj slib splní bez dalšího zdržení.